Zpravidla si zakoupím knihu, dne až dva nespím, abych rychle nahltal novinky, a naházel je nadšeně na svůj starobralovský blog. Tentokráte jsem udělal výjimku a s osobní recenzí knihy přicházím po týdnu, kdy se tento skvost jménem The Nature of Middle-earth pyšní v mé knihovně. Tedy bude se pyšnit, až tam tento arcikam zařadím.
Knihu samu o sobě jsem před rokem přeložil jako Kořeny Středozemě a po jejím přečtení bych od svého překladu neustoupil. Jasně, nabízí se cokoliv ve stylu Příroda, Podstata,… ale já si už ty své Kořeny nějak oblíbil.
Před časem jsem přeložil jednu z kapitol, takže nabízím prostor se podívat, a pak můžeme pokračovat…
Od knihy jsem neočekával nějaké podstatné průlomy ve smyslu nových příběhů, nových esenciálních postav či nových odkrytých pasáží z Pána prstenů, které by nám obrátily děj sakumpikum na hlavu. Byl jsem však velmi mile překvapen, kolik nových a zajímavých informací jsem se dozvěděl (a to nemluvím o desítkách nových slov sindarštiny/qeunijštiny, pojmenování Modrých čarodějů,…).
První třetina knihy přináší řadu textů JRRT na téma věku, stárnutí, plynutí času, především pak elfů. Viz můj překlad výše. Takže se dozvíme například, že Galadriel měla 20 let, když byla v exilu, ale do Beleriandu vkročila ve věku 22 let, kde pak žila v poměru 100:1. Takže při pádu říše (v MY (mortal years) 590)) měla pouhých 28 let a následuje propočet věku jejího manžela ve vztahu k jejímu… Zajímavé je, že například Arwen, když prvně potkala Aragorna, měla vlastně 44 let (samozřejmě v přepočtu), on měl 20. A když se sezdali, měla 45 let, král Elessar už 88.
Prostě opravdu zajímavé věci pro ty, kteří je chtějí nasosat.
Druhá třetina knihy místy zavání až posedlostí svým dílem. Neříkám, je velice interesantní, akorát vás překvapí, že Tolkien řešil i téma pravé a levé ruky. Pro elfy například levá neznačila nic špatného, jak tomu například máme u lidí, kde je něco pravé (správné) a něco levé (levárna).
A dostáváme se k překladům různých partií těla, takový malíček je v quenijštině lepinka. Jak milé. A pak tu máme esej o vlasech, o vousech, o národech (tvář a ani ruce nazgûlů nebyly pro smrtelníky nikdy viditelné), až se popasujeme reinkarnací a na závěr smrtí.
Poslední část se zabývá obecně národy a zeměmi Středozemě. Jak hospodařili, jak si žili, jak se k lembasu dostali, doplníme pár mezer v ději Pána prstenů (ač nakousnuté už v Nedokončených příbězích), dozvíme se o řekách v Gondoru, střípky ze života númenórejců atd.
Následují Dodatky, které významně upozorňují na Profesorovo křesťanské já, a vše završí tradiční index.
Co napsat závěrem?
Knihu určitě doporučuji těm, kteří neskončili jen u Pána prstenů a Hobita, ale zvládli přinejmenším Silmarillion (jinak jim smysl půlky knihy uteče), ale i Nedokončené příběhy, v tom nejlepším případě pak celou sérii History of Middle-earth, na níž kniha, věnována loni zesnulému C. J. R. Tolkienovi, nepřímo navazuje.
Pro mě je to opravdový skvost, neboť po dlouhých a dlouhých letech vnáší celou řadu nových textací, dějových odboček a detailů, o nichž člověk ani netušil, že mohly být kdy sepsány.
Bohužel, jak již bylo avizováno, jedná se patrně o poslední fragment ze Středozemě.
A pro jistotu přináším odkaz na můj loni sepsaný článek, kde popisuji, proč jsem knihu pojmenoval Kořeny Středozemě.
Hodnocení Starého Brala
Plusy:
- Tolkienofil prostě musí jásat, tolik nových informací!
- Ač nemám deluxe edici, i základní hardbacková stojí za pořízení
- A pokud vám rostou vousy, prostě nemůžete být elf. Tečka 😀 Je to tam napsáno.
Mínusy:
- Mínus? Těžko nalézt aspoň jeden. Možná ten, že jsme uzavřeli téma Středozemě. Navždy. Vše publikováno, vše vyčerpáno.
Hodnocení: 100 %
Základní informace
Název: The Nature of Middle-earth
Autor: J. R. R. Tolkien, Carl F. Hostetter
Rok vydání: 2021
Počet stran: 440
Nakladatelství: HarperCollinsPublishers
ISBN: 978-0-00-838792-1
1 thought on “The Nature of Middle-earth nabízí nebývalou počtenou pro faktické Tolkienofily, Arwen si brala vlastně důchodce…”