Chumaji aneb knižní Hobit v socialistickém Československu

Ač sám jsem narozen v dobách komunismu, první vydání Hobita v Československu jsou o pár let přeci jen starší. Proč hovořím v plurálu v souvislosti s knižní klasikou? Protože Hobit vyšel hned dvakrát: slovensky a česky. Bohužel nedokážu říci, zda se běžně knihy překládaly do obou jazyků, přesto u díla JRRT se tomu tak stalo.

Osobně se o slovenský proud díla Profesora speciálně nezajímám, jenže když se snažíte pomoci ve světě známému sběrateli Hobita (pod pseudonymem HobbitHunter) získat chybějící kousky, stane se, že v jednom měsíci získáte jak první české (osobně mám výtisk v lepším stavu), tak i slovenské vydání, která ve sbírce téměř osmi set unikátních světových výtiscích chybějí. Je tedy nasnadě knihy představit.

Žil raz v podzemnej diere istý hobbit

Roku 1973 vydala Mladé letá titul Hobbiti v překladu Viktora Krupy a s ilustracemi Nadi Rappensbergerové (ISBN: 66-007-73, 272 stran).

Tehdy se prvně Čechoslovák mohl ponořit do světa plného elfů, trpaslíků a jednoho zlého draka. Hlavním hrdinou je Bilbo Lazník, kterého na výpravě za drakem Smaugem doprovází krom Gandalfa například Thorin z Dubnej. Šišlající Glgúň následně neuspěje v památné otázce „Čo mám vo vrecku?“ a celá historie Prstenu může vesele začít. A nakonec i ten Beorn Bolga zabije.

Proč zdůrazňuji právě jména postav? Nenalezl jsem totiž klíč, dle kterého Viktor Krupa rozdělil, komu přidělí jméno slovenské a komu ponechá anglický originál. A tak máme trolla Williama, kožoměnce Beorna, na druhou stranu již zmíněného Thorina z Dubnej… À propos víte, co je Sekáč na škriatkov? Ano, Skřetodrv, skřeti jsou v knize za škriatky.

Nutno však říci, že – jsa nepolíben slovenštinou v univerzu JRRT – místy jsem se upřímně zasmál. Slováci snad prominou, ale věta „Chumaji!“ smial sa Bard… mě opravdu rozesmála. On i ten Glgúň zacukal mými koutky.

V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit

O pět let později, tedy v roce 1978 se i čeští čtenáři dočkali knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky v překladu Františka Vrby a s ilustracemi Jiřího Dorůžky (Odeon, ISBN: 01-010-79, 386 stran).

Mám první vydání a František Vrba není uveden coby překladatel, vždyť impresum uvádí Lubomíra Dorůžku, tak co to tu Starý Bral povídá?

František Vrba byl vynikající překladatel, jeden z nejlepších své doby, jenž dokázal převést angličtinu do češtiny nejen zvukomalebně a významově, ale i pocitově transformoval text tak, že našinec měl ze čtení stejné dojmy jako v křesle posedávající Brit s dýmkou u úst. Roku 1968 byl Vrba coby místopředseda Svazu československých spisovatelů během pražského jara zařazen na listinu zakázaných autorů. Překládal tak pod pseudonymy svých známých kolegů, údajně počtem čtrnáct vytvořil rekord nejen dané doby.

Samozřejmě neznalost všech děl JRRT v některých částech překladu skřípe a paní Pošustová v Pánu prstenů musela kolikrát volit radikální změnu pojmu či přijetí úzu; i tak překlad pana Vrby nadále baví.

České vydání obsahuje také Doslov s podtitulem Pohádkový svět pana profesora Tolkiena, jehož autorem je již skutečný Lubomír Dorůžka (tedy doufám, neb druhé – porevoluční – vydání autorství Doslovu ponechalo (a asi jsem dosud neměl potřebu toto zjišťovat)).

A právě u Doslovu bych se krátce pozastavil; uvědomím-li si rok, ve kterém kniha vyšla, obsahuje poměrně zajímavé poznatky ze světové scény fanoušků Tolkiena a to s ohledem na nemožnost vycestovat na Západ. Kde se tehdy získávaly informace? Potají? Středozem zde ještě nese titul Středozemsko, ale to již překlad paní Pošustové později napravil.

A tím byl Tolkien de facto Čechoslovákům premiérově – derniérově představen. Pán prstenů a další tituly se dočkaly českých a i slovenských vydání až po sametové revoluci. Překlad Františka Vrby setrval dodnes jako jediný. Na Slovensku byla situace obdobná, druhé vydání také čekalo na revoluci, proběhla jen kosmetická změna názvu na Hobbit. Krupa ale nezůstal jediným překladatelem Hobita a tak se mohou Slováci těšit také z knihy Hobit, alebo, Cesta tam a späť v podání Otakara Kořínka.

Závěrem

Obě knihy jsou krásné, vizuálně však upřednostňuji slovenskou grafickou úpravu, a to i ilustrace. Co se překladu týče, obě mají své kouzlo, slovenština mi sem tam zní legračně, ne však směšně! Možná začnu uvažovat o pořízení si obou slovenských vydání, a to je co říci. Jak české, tak slovenské prvotině chybějí originální mapy, zatímco Hobit pracoval se Šalamounovými obrázky (a i mapami), Slováci mapy vypustili zcela s výjimkou jakéhosi obrysu bez popisků, který lze vysledovat maximálně na obálce.

A mi nezbývá, než se s knihami rozloučit, vložit do obálky a zaslat do Holandska, aby rozšířily unikátní sbírku. (Nejsem žádný reseller, aby bylo jasno.)