Není to tak dávno, kdy jsem sepsal krátkou recenzi na první československá vydání Hobita (tedy jedno české a jedno slovenské), více viz níže.
Tentokráte bych se rád zaměřil na fenomén prvního vydání Hobita vydavatelstvím Odeon, které spatřilo světlo světa roku 1978.
Jste vášnivým sběratelem knih a ve světě uznávané vydání s ilustracemi Jiřího Šalamouna chcete za každou cenu vlastnit? Tak se pojďme podívat, kdy se blížíte hranici prohloupení a kdy ještě peníze vytažené z peněženky tolik nekrvácejí.
František Vrba v mém vidění světa dal českému čtenáři Tolkiena velice slušný základ, že i našinec si při čtení pamětí Bilba Pytlíka bude připadat, jako by na faktu anglického originálu nezáleželo. Rozumíte? Asi ne… Tak znovu, když se na scéně objevila Stanislava Pošustová-Menšíková, jež po Vrbovi převzala štafetu, zabředla do etymologií natolik, že jsme – dle mého soukromého bralského úsudku – nejlépe přeloženým neanglofonním univerzem Tolkiena na světě. Ač nikdy samotným Tolkienem neschváleným (jako se tomu v jiných jazycích stalo). Na rozdíl od řady překladů chápeme význam slova na první dobrou (stejně jako tomu rozumějí Angličané) a nemusíme tápat, co to ten Isengard či Shire je. Ne každý je angličtiny při nejen prvním čtení knihy natolik znalý, aby mu v hlavě naskakovaly české ekvivalenty (spíše to člověka ani nenapadne), a pak by vlastně bylo jedno, zda máme Isengard, Ájzngárd či Košo-wita, znělo by to možná zvukomalebně, ale to je tak vše…
Jiří Šalamoun, jehož fenomén v podobě Maxipsa Fíka zřejmě ještě i mladší generace pamatují, se postaral o první ilustrace Hobita na českém území. Ač působí dosti pohádkově (on ten Hobit ale pohádkou je), dodnes čas od času zahlédnu cizince opěvovat právě toto vydání.
A nyní už k věci. První „šalamounovo“ vydání se datuje do roku 1978, druhé do 1991. Následovaly už vydání v dikci Mladé Fronty a Arga buď s původními, žádnými nebo světoznámými ilustracemi, nikoliv Šalamounovými.
Obě knihy se sem tam objeví na portálu Aukro, různě na bazárcích, FB skupinách, jenže – kolik dát a neprohloupit?
Vydání z roku 1991 bych nad +- Kč 700 zřejmě nepořizoval, možná v časovém presu nebo v případě nutnosti vlastnit daný kousek. Bavím se o knize ve výborném až vynikajícím stavu, otrhané přebaly, polité a pokroucené listy, hřeby mohou reálnou cenu srazit i na pomezí Kč 300-450. Vše nad nestojí za to a počkal bych si, oni se ti Hobiti zase objeví, je jich fakt dost.
Pokaždé, když se nějaký Hobit prodá za vysokou částku, do týdne internet zaplaví spousty jedinců ve snaze vydělat totéž (čímž zjistíte, že fakt vámi vyhlédnutý nebyl tím posledním). Stále ale platí: Kniha má takovou hodnotu, kolik je za ni někdo ochoten zaplatit.
Faktické první vydání je dražší, přesto byste měli zpozornit, pokud by se cena začala šplhat nad +- Kč 1250. Domluvený kamarád dokáže cenu rapidně navýšit a lidské já v soutěživosti často podlehne. Pokud zakoupíte vydání z roku 1978 za 1500, přivřel bych ještě obě oči a řekl si: „Fajn, ale nikdo se mě na cenu neptejte.“ Knihu s jakkoliv poškozenými přebaly, stránkami či hřbety bych nad Kč 1000 nešrouboval a počkal.
Samozřejmě. Čas od času se objeví první vydání s podpisem Jiřího Šalamouna či Františka Vrby, zde už se smiřte s tím, že cena bude „vysoká“. Minimálně se bavíme o dvojnásobku maximálně akceptovatelné ceny.
A právě vydražení podepsaných vydání (či jakkoliv zvláštních) nejvíce probudí překupníky s lidským neštěstím a do aukcí přidávají tituly s počáteční cenou blížící se té vydražené. A kupodivu bez zájmu.
Osobně jsem zakoupil čtyři první vydání Hobita, jedno slovenské a tři česká (jen slovenské a jedno české (zrovna ve zbědovaném stavu) pro kamaráda sběratele v Holandsku, jenž vlastní několik set unikátních vydání Hobita z celého světa), čili na mě „zbyla“ vydání dvě, jedno s podpisem právě Šalamouna.
Pokud si nejste jisti, za kolik dražit a nakupovat rozličná česká vydání (Pána prstenů, Hobita,…), zeptejte se. A nenechte se zviklat prvním neúspěchem při pořizování, ono všech titulů tehdy vycházelo v nákladu okolo 8-10 tisíc, sice vše se nedochovalo, zároveň tolik sběratelů Tolkiena v českých, moravských a slezských kotlinách nenaleznete. Obrňte se trpělivostí, vždyť když Frodo obdržel od Bilba Prsten, uplynulo SEDMNÁCT let, než se Gandalf vrátil se zjištěním, jaký to klenot chudák Frodo vlastní.
1 thought on “I sběratelství má své hranice aneb Jak neprohloupit?”