Pokud jste se nechali navnadit mou recenzí na knihu Tolkien: Maker of Middle-earth, takový must have každého Tolkienofila, v mé starší recenzi, pak vám jistě neunikla jedna báseň: Rosalind Ramage (v mém překladu jako Rosalinda Ramageová). Nejdříve však k oné recenzi:
A už zpátky k básní. Když Tolkien v 60. letech obdržel dopis od tehdy sedmileté Rosalindy Ramageové, nejen že napsal pochvalný dopis (ve kterém naráží mimo jiné i na Kalevalu), ale přidal hravou básničku. Rosalinda byla dcerou portýra v Mertonské Univerzitě, odkud JRRT znal jejího otce.
Báseň nebyla nikdy oficiálně publikována a zůstává tak jen u skenu z výše zmíněné knihy, ač původně se měla objevit v jednom souboru pohádkových básní Zimních příběhů pro děti, kde byly nakonec zařazeny jen dvě jiné básně (a obě jsem už přeložil – Drak na návštěvě, a Kdysi dávno).
V básní mě zaujaly hned dvě věci:
- Výskyt hobitů, jelikož je báseň z roku 1963, jedná se o jeden z posledních textů, v nichž se vyskytují hobiti, a to ještě mimo téma Středozemě!
- Orloj ve městě Wells. Docela jsem se bavil googlením faktů o něm, jedná se o jeden z nejstarších vůbec na světě, a co více, když si dáte youtube, naleznete dokonce i ono krmení labutí, které tam dodnes probíhá! Tolkien místo musel více než dobře znát a hlavně krásně vše převedl do rýmů.
Takže více slov netřeba, vzhůru na překlad!
Rosalinda Ramageová
Odpolední jarní den,
jako balón ten
Rosalindu do dále
vítr unes nedbale,
tam do výšin kdes
téměř do nebes.
Poté shlédla
a město zhlédla:
malinkaté, šedé uceleně
leževši vprostřed zeleně.
„Co může toto býti zase,
ptám se?“ divila se.
„Užitek pramalý
pro hobity, malý
pro nejmenší gnómy
kdyby chtěli dómy
nad země výše.“
Tu znění slyše
zvonů z dálek hloubi.
„Toť Wells se snoubí,
kde legrační orloj bije
a v době oběda je
příliv labutí a ty tulí se!
Což dobrým jeví se,
alespoň už vím však,
kde jsem! Už musím, tak.
Už je čaje čas.
Ale, božínku zas,
jakpak dostat mám se tam,
když žebřík ani schody nemám?“
„Nikdy bych tě nepustil!“
studený vítr zašustil.
Jen coby žert jeho,
když mluvil z ničeho
ji spustil jemně,
třepotala se líně
jako pírko labutí
v jarním času obutí.
Přistála bezodřeninová:
Rosalinda Ramageová!