Titulek odkazuje na Elrondovu řeč a poměrně přesně vystihuje osudy českého vydání Pána prstenů. Na úvod musím říci, že jsem více než nadšený z práce a badatelského úsilí jedné Tolkienofilky, od níž mi nedávno dorazila zpráva.
Rozhodla se vydat po stopách českých vydání Pána prstenů (a nejen těch) a už nyní se na její výtvor těším. To můj dnešní post bude v tomto ohledu vlastně nuda.
Rok 1990, tedy první porevoluční, byl tím, na který se těšil doslova každý. Podzimní události předešlého roku uvolnily svázané ruce a nejen vydavatelé se začali předhánět, kdo co západního vydá.
Mladá fronta přišla se Společenstvem Prstenu, první knihou Pána prstenů, v překladu Stanislavy Pošustové. Text byl v průběhu času několikrát revidován a současná vydání nakladatelství Argo se liší nejen v detailech. V roce 1990 vyšlo Společenstvo na 35 Kčs a – což mě trochu mate –brožované vydání 29,84 Kčs. Mate mě to proto, že si nejsem vědom žádného brožovaného vydání Pána prstenů z daného roku. Rád se nechám ale překvapit!
Poznámka: Řeknete si, že toto vydání PP není tím prvním českým, ale ač není, tak vlastně je. Budeme-li hovořit o řádně licencovaných, nevyšla předtím žádná kniha, hovoříme-li o fandomech, samizdatech a neautorizovaných překladech, těch jsou spousty, nejvíce sofistikované pak na konci osmdesátých let představil SFK Winston v šesti knihách. Více se o tématu ale bude věnovat a věnuje Tolkienofilka zmíněná výše, do zelí jí určitě nepolezu, přesto už nyní vím, že se máte nač těšit!
Nicméně Mladá fronta nabízela také závazné předplatné, stačilo odstřihnout přebal (tehdy to byl módní hit), zaslat poštou a když Bůh dal, dorazily vám další tisky.
Dvě věže vyšly rok poté (takže čtenář x měsíců netrpělivě tápal, co se s Frodem a jeho společníky stane). A Návratu krále se našinec dočkal až roku 1992.
A proč jsem se rozhodl o Pánu prstenů psát já? Možná proto, abych si sám připomněl, jaké knihy byly dostupné v letech před, jaké nadšení zavládlo po sametové revoluci a jak jsme všichni hltali vše, co vyšlo, co kde uniklo, co kde a kdo přeložil. Dnes je doba jiná, knihy se více kupují, než čtou. Více se jimi chlubí, než hltá obsah. Daleko více se jich vydává, než kvalitních prodává. Ale ano – není to tak špatné, jak to zní. Když něco vyjde, tak aniž člověk přečte v českém prostředí novinku, už volá po dalším titulu. Tehdy? Tehdy byl člověk rád i za ten Bestiář Davida Daye, neboť se objevila řada jmen, míst a dějů, které jsme neznali, nemohli znát a mnozí dodnes neznají, neboť odkazují na Historii a další.
Buďme rádi za vše, co se od roku 1989 změnil, byť si to mnozí z vás nepamatují či to ani nezažili.
Doba se změnila, ale stále mohu parafrázovat Elrondova slova: „Viděl jsem čtyři dekády oficiálních Pánů prstenů, četl jsem ty od Mladé fronty i ty od Arga. A věřím, že ještě pár dekád knižních vydání zažiju. Česku už nevládnou posluhovači Mordoru a nikdo nám nezabrání vydávat a číst knihy. Nikdy.“
