Dnešní článek berte jednak vážně, jednak s velkou mírou nadsázky, a bude se dosti odkazovat na YouTube, tak snad linky nějaký ten pátek vydrží, abych je nemusel zpětně dohledávat a měnit.
Jak to celé začalo? Ozval se mi (nejen) podcaster slovenského kanálu Kandelaber (vřele doporučuji!) se zprávou:
Dobrý deň. Dnes som si spomenul na rozhlasové spracovanie Pána prsteňov, ktoré pred dvadsiatimi rokmi urobil Slovenský rozhlas. Poznáte ho? Je výborné.
A jelikož mám mezery ve vzdělání, nažhavil jsem počítač a dal se do poslouchání. (Pozn. nemám sluchátka do mobilu, vlastně nemám ani spotify, a vlastně nic, takže proto počítač a bedýnky. Ok, boomer.)
Celé vysílání je rozloženo do tří knih, každá o šesti dílech, a naleznete jej zde:
Příběh vypráví Bilbo, tedy Marián Labuda, a vede jej formou vsuvek v ději, aby místy vysvětlil, místy urychlil rozhlasové představení.
Pán prsteňov vznikal těsně před filmy a poslední díly byly natáčeny paralelně s nimi, takže za mě velké plus, že nenabízí filmová klišé, jakými se pozdní Tolkienova nejen fan-tvorba hemží.
Jedná se navíc o jediné česko-slovenské rozhlasové zpracování Pána prstenů vůbec! A musím říct, že jsem se příjemně bavil. Navíc patřím do generace, která zažila Lasicu, Satinského, Nogu, Chudíka a jiné buď ještě na vrcholu sil, nebo v éře největší slávy (a u mnohých – bohužel – i zaživa), takže o to více mě poslech upoutal. Úvodní píseň nazpívala Soňa Norisová, setra známé (i díky Krausovi mladšímu) ššš Zuzany Norisové.
Brrrr. Abych pokročil.
Děj plynul rychle, nestalo se, že by nastala hluchá místa či pasáže (což u rozhlasové hry je um), 99 % času se hovoří, nejsou výplně beztextou hudbou, atd.
A když zazněl pochod entů, jásal jsem a přiznám se: pobrukuju doteď! Ra-run, da-run, da-run, da-rum!
Také musím uznat, že angažování Ibrahima Maigy coby Gluma je fenomenální. Malijský rodák, neboli Vápno z Fontány pro Zuzanu, díky své specifické mluvě do role Gluma zapadá, místy huhňá, místy špatně vyslovuje/artikuluje, ale co je hlavní, nehraje to. Prostě režisér hry v tomto udělal grandiózní krok. Byť já mám Ibrahima stále v kolonce Čierna bača…
Musím také pochválit, že se adaptace drží knih a nepřijdeme o nic zásadního, ani o závěrečné Vymetení Kraje. Měl-li bych hodnotit optikou roku 2001, dal bych 10/10, dnes bych asi byl přísnější, ale dovolím si tvrdit, že osm hvězdiček z deseti si Pán prsteňov stále zaslouží.
No, a pak tu je Hobit. Ten slovenský, ne česká porevoluční adaptace (o které dnes řeč nebude a kterou jsem si kdysi poctivě nahrával na kazety z Českého rozhlasu), jenž vznikl v roce 1989.
Je natočen na krátkou dvojdílnou asi čtyřicetiminutovou stopáž, ale trpí mnoha neduhy. Jestli rozumím správně, Gandalf je spíše Gendelf, Bilbo je Bilbo Begins a existence Roklinky a Medděda a… a… a… je zamlčena.
Písně jsou spíše z kategorie – dětské vysílání, nejsou ani chytlavé a myslím si, že odpovídají celému rázu adaptace. Děj sem tam přibližuje coby vyprávěč k dětem napřímo čaroděj Gandalf, ale moc světla do příběhu nedává.
Nebudu se zde příliš rozepisovat, zatímco Pán prsteňov je stále dílem s velkým D (či Ď), Hobit si nezaslouží více než 3,5 hvězdiček z deseti. Naštěstí existuje česká adaptace, která se už povedla.