Když jsem předloni procházel polskou Čenstochovou, vnímal jsem město – i díky Jasné Hoře – coby poutní místo křesťanů u našich severních sousedů. Mladá hobíťata uvítala spíše retro prodejnu s herním příslušenstvím Nintendo do samotných počátků konzole.
Právě v Čenstochové probíhala i obrovská venkovní mše a já tak mohl na vlastní kůži poznat Polsko i z té jiné stránky. Prošli jsme si právě onu Jasnou Horu, obrovský komplex – klášter (místy tvrz), a všude jsme sledovali fotografie a texty o Janu Pavlu II., který za svého života poutní místo nejednou navštívil.
Kdybych tak věděl, že v onom klášteře se ukrývá Tolkienův rukopis, asi bych jen tak s klidem na duši z místa neodcházel!
Jenže loni vyšla kniha knih, The Art of the Manuscript…
…a já byl nadšen primárně objevem slova Czechoslovakia z pera J. R. R. Tolkiena.
Jenže v téže knize jsem nalezl i báseň věnovanou Černé madoně čenstochovské, které jsem zpočátku nedával takovou pozornost.
Ballade to Our Lady of Czestochowa, neboli Balada o Naší Paní Čenstochovské, neboli též Balada o Černé madoně čenstochovské, byla sepsána britským spisovatelem francouzského původu, Hilaire Joseph Pierre Bellocem ve 20. letech minulého století. Hilaire Belloc ji roku 1928 zarámoval a vyvěsil na zeď kláštera.
Co člověk nechtěl, Balada zmizela. V 60. letech požádal Gregory Macdonald Tolkiena, svého přítele, z pozice redaktora polské BBC, zdali by báseň kaligraficky nepřepsal, aby mohla být opět vystavena v klášteře.
Roku 1960 byl Tolkien osloven a o rok později již byl zpraven, že kaligrafický přepis zdárně dorazil do Čenstochové.
Až díky The Art of the Manuscript byla nalezena pracovní verze kaligrafického textu básně, a to na rubu stránky s kobercem Númenorejců. Jak příhodné. Říkáte si – a jako v čem? V té představě, že si Tolkien po nocích kreslí koberce svého vybájeného národa (ostrova), aby si poté řekl – no nic, a teď se dám do Balady – zcela nesouvislého textu. Tolkien v té své nejryzejší podobě, moderní obdoba workoholika.
A co bylo dále?
Nikdo neví… Dopis byl doručen, ale zdali byl text někdy vyvěšen, zdali je stále v útrobách kláštera či zdali si jej někdo v průběhu času neodnesl, nevíme. Snahy o nalezení jsou, ale nekonečné depozitáře kláštera práce jistě neusnadní. A taky existuje ta nejhorší možnost, že text již neexistuje.
A nebyl by to Tolkien, aby neměl o básni valného mínění, text přepsal de facto jen pro dobré zbožné důvody svého přítele Macdonalda. Sami víme, že Tolkien obecně měl s celou řadou literárních děl (nejen svých kamarádů) problém.
Až do Čenstochové zavítáte vy, zkuste se také podívat, zda báseň v provedení JRRT někde nespatříte…
Balada o Naší Paní Čenstochovské v originálu Hillaire Belloca:
Ballade To Our Lady Of Czestochowa
I
Lady and Queen and Mystery manifold
And very Regent of the untroubled sky,
Whom in a dream St. Hilda did behold
And heard a woodland music passing by:
You shall receive me when the clouds are high
With evening and the sheep attain the fold.
This is the faith that I have held and hold,
And this is that in which I mean to die.
II
Steep are the seas and savaging and cold
In broken waters terrible to try;
And vast against the winter night the wold,
And harbourless for any sail to lie.
But you shall lead me to the lights, and I
Shall hymn you in a harbour story told.
This is the faith that I have held and hold,
And this is that in which I mean to die.
III
Help of the half-defeated, House of gold,
Shrine of the Sword, and Tower of Ivory;
Splendour apart, supreme and aureoled,
The Battler’s vision and the World’s reply.
You shall restore me, O my last Ally,
To vengence and the glories of the bold.
This is the faith that I have held and hold,
And this is that in which I mean to die.
Envoi
Prince of the degradations, bought and sold,
These verses, written in your crumbling sty,
Proclaim the faith that I have held and hold
And publish that in which I mean to die.