Když na podzim loňského roku vyšly nové rozšířené Dopisy J. R. R. Tolkiena, dalo se očekávat, že ve spoustě nového materiálu nalezneme řadu zajímavostí – a to i z osobního života Profesora. Více zde:
Zatímco ve světě doznívala druhá světová válka (a Japonsko to nejhorší teprve čekalo), vyrazil si Tolkien se svou ženou Edith do společnosti, psal se 7. leden 1945 a do místního kina Electra se vrátilo promítání Písně o Bernadettě, amerického filmu z roku 1943 v hlavní roli s Jennifer Jonesovou.
Křesťansky silně založený Tolkien byl filmem natolik očarován, že jej ten doslova a do písmene minimálně na týden vyřadil z běžného provozu. Nalezl vášeň v onom příběhu skutečné blahořečené Bernadetty z francouszkých Lurd a příběh se mu vryl pod kůži.
Sotva se vrátil z kina, sepsal svému synovi Christopheru dopis, v němž zmiňuje:
Právě jsem se vrátil z kina. Myslím, že jsem v něm byl naposledy na Čtyřech pérech! Maminka moc toužila vidět Píseň o Bernadettě, která se vrátila do kina Electra. Je tak krutá zima a tak větrno, že zahradničení nepřipadalo v úvahu, šli jsme na oběd ve 12:15 do Elliston´s a v 13:15 na film. Příběh o Bernadettě Soubirousové je jedním z nejúžasnějších v celém 19. století, je jak nesmírně dojemný, tak pravdivý, a o to dojemnější… [kráceno].
Dopisy J. R. R. Tolkiena (2023), dopis č. 94a v překladu Starého Brala (úryvek)
Ale nebyl by to Tolkien, aby se v něm neprobudilo jeho lingvisticko-filologické já. Možná pamatujeme na mé starší články, v nichž odkazuji, jak nebyl zcela v komfortu s překlady Pána prstenů do jiných především negermánských jazyků. A co mu přišlo zajímavé na filmu pohledem člověka milujícího jazyk slovem i písmem?
Ve filmu byly některé momenty a herecké výkony obdivuhodné. Bernadetta a místní kněz (Lurdský děkan) nenechali nic náhodě. Nevadil mi ani americký přízvuk: je stejně tak dobrý nebo špatný coby náhražka francouzštiny a provensálštiny, jakým by byla oxfordská angličtina.
Dopisy J. R. R. Tolkiena (2023), dopis č. 94a v překladu Starého Brala (úryvek)
Jinými slovy: věděl, že děj se odehrává ve Francii, a proto mu americká produkce přišla v tomto ohledu zvláštní. Nemohl se vlastně ztotožnit se slovy loudícími se z úst všech protagonistů, ale věděl, že i kdyby to nadabovali lexikální angličtinou, nebylo by to vlastně nikdy správně.
O dva dny později napsal krátký telegram Christopherovi, kde mimo jiné naráží na předlohu filmu:
Včera večer jsem četl Martindaleovu brožuru, z níž vyplývá, že jak kniha, tak film nakládaly s fakty svobodomyslně, avšak nezničily samotnou esenci příběhu.
Dopisy J. R. R. Tolkiena (2023), dopis č. 94b v překladu Starého Brala (úryvek)
Nadšení pokračovalo ještě i 15. ledna, to se naposledy v dopisech (těch publikovaných) vrací k Písni o Bernadettě následujícími slovy:
Stále jsem pod vlivem (neřekl bych „kouzlem“) filmu z minulého týdne. Nevzpamatoval jsem se z něj.
Dopisy J. R. R. Tolkiena (2023), dopis č. 94c v překladu Starého Brala (úryvek)
Než článek završím, rád bych napsal, že výše odkazovaný film Čtyři péra byl natočen roku 1939, což značí, že se Tolkien vrátil do kina opravdu po dlouhých letech. Film vypráví příběh o dobývání afrických kolonií Brity. Za zmínku stojí, že Čtyři péra drží na ČSFD úctyhodných 77 %, a Píseň o Bernadettě úctyhodných 82 %! Tolkien byl fajnšmekr.
A co říci závěrem? Nic, prostě se na Píseň o Bernadettě koukněte, například na YouTube, kde je v plném znění.