Pokud jsem se zde někdy nad nějakou knihou opakovaně rozplýval, pak je to Tolkien: Maker of Middle-earth, zásadní kniha posledních let. Její autorkou je archivářka Tolkienova díla, paní Catherine McIlwaineová. V minulosti jsem s ní již byl v kontaktu, kdy mi zaslala fota Tolkienem vlastněných pastelek s nápisem Made in Czechoslovakia, a tak jsem jí požádal o rozhovor, se kterým souhlasila. Níže se tedy můžete ponořit do řádků ze života paní, jejíž povolání je snem nejednoho fanouška Tolkienova díla.
Catherine, coby Tolkien Archivist (v překladu Tolkienova archivářka) v Bodleyově knihovně na Oxfordské univerzitě, dokázala byste popsat váš denní chléb v práci?
„V Tolkienově archívu pracuji čtyři dny v týdnu a to už od roku 2003. Hned zrána se podívám na emaily a odpovídám na všechny nevyřízené dotazy. Často to zabere spoustu času, protože se stává, že musím navštívit sklad, abych zhlédla rukopisy a poskytla badatelům ze zahraničí odpovědi. Pak se věnuji supervizí nad projekty konzervace: ty jsou v současné době tři ohledně konzervace různých materiálů Tolkienova archívu. Naštěstí jsou v daném oddělení odborníci na slovo vzatí, kteří umějí zacházet s knihami, rukopisy, fotografiemi a dokonce i s látkami. Často spolupracuji s kolegy z fotografického studia knihovny při vyřizování žádostí novinářů, filmařů nebo akademiků, kteří chtějí použít archívní snímky. Pokud zbývá čas, provádím katalogizaci, to ale vyžaduje úsek nepřetržitého času, abych prošla rukopisy, zjistila, kdy byl napsán (většina není datována), přiřadila na správné místo v archívu a napsala popis, kterým umožním budoucím badatelům najít to, co právě potřebují. Ač se každé ráno snažím svůj den naplánovat, málokdy se stane, že i tak proběhne. O archív je velký zájem, zvláště po nedávných výstavách v Oxfordu, v New Yorku, v Paříži a v Milwaukee, které jen zdůraznily krásu archívního materiálu. Není dne, kdy bych neobdržela požadavky akademiků, kteří píší odborné knihy a články, z muzeí a galerií, které žádají o zapůjčení na výstavy, od novinářů, kteří chtějí ilustrační obrázky ke svým článkům. Seznam je nekonečný.“
Jak jste se tedy Tolkienovou archivářkou stala? To už jste byla od dětství fanouškem jeho díla, nebo vaše kariéra začala úplně jinak?
„Jakmile jsem prvně navštívila univerzitní archívy, myšlenka práce založené na historii mě oslovila. Brzy jsem zjistila, že se jedná o velice rozmanitou práci. Má to svou intelektuální stránku věci: zkoumat původ každé archiválie, posoudit materiál, aby se určilo, co bychom měli zachovat a co naopak vyřadit, katalogizace s následnou možností užití badateli a vyřizovaní jejich požadavků. Ale součástí je také práce takříkajíc vně: cestuje se, zkoumá, přednáší, hostí školní skupiny a plánuje výstavy a expozice. Mám ráda onu rozmanitost úkolů, nové výzvy, kterým čelím každý den.“
Roku 2018 hostila vaše domovská univerzita výstavu Tolkien: Maker of Middle-earth, co pro vás byla největší výzva? Dokázala byste říci, který z vystavených předmětů se vám líbí nejvíce a proč? A když se podíváte zpětně – je něco, co byste dnes udělala lépe?
„Nejzajímavější bylo sledovat, jak se celá výstava rodí. Trvá to tři nebo čtyři týdny před samotným zahájením. Výstava se ale plánovala pět let a během té doby jsem většinou pracovala sama a vše plánovala za pomoci počítače. Když už konečně uzrál čas výstavu, obklopil mě tým konzervátorů, kteří museli pracovat jak dynamicky, tak rychle. Bylo úžasné vidět, jak mé plány dostávají vlastní život: obrázky a rukopisy bok po boku ve vitrínách, instalovaly se různé grafické prvky, po stěnách se míhaly světelné a zvukové projekce vytvořené společností LuxMuralis, na 3D mapě vytvořené madridskou společností FactumArte zářila Frodova cesta. Všechny tyto prvky, které dosud existovaly jen virtuálně, se najednou proměnily v realitu.
A jaké jsou mé oblíbené kousky? Tři listy z knihy Mazarbul jsou neuvěřitelné. Tolik si dal na nich tolik záležet, aby vytvořil tyto ohořelé a krví potřísněné fragmenty z padlého království trpaslíků. Vycházel z vlastních znalostí středověkých rukopisů, které konzultoval v Bodleyově knihovně a všude možně, aby vytvořil něco tak skutečného a uvěřitelného. Ve výsledku máte pocit, že se díváte na skutečný artefakt ze Středozemě.
A co bych udělala lépe? Přála bych si mít více času na osvětu, ale neměla jsem tolik hodin v rámci jednoho dne. Tyto akce jsem musela přenechat pracovnici knihovny pro vzdělávání paní Rosie Sharkeyové, která přichystala několik úžasných akcí právě pro veřejnost.“
Když jsem navštívil vaší výstavu, až tehdy jsem si uvědomil, že Tolkien maloval pastelkami a tužkami z Československa značky KOH-I-NOOR, tehdy se mi rozzářily oči, což jste mi následně i potvrdila. Takže je možné, že první obrázky Bilba vznikaly právě „našimi“ pastelkami, a nejen ty…
„Během těch pěti let, kdy jsem připravovala výstavu, jsem se toho hodně naučila, ale když došlo k jejímu zahájení, dozvěděla jsem se od návštěvníků věci, kterých jsem si do té doby nevšimla. Například to, že KOH-I-NOOR se vyrábějí v České republice! Je velmi vzrušující pak vidět archiválie novýma očima. Ve vitríně s Tolkienovou pracovnou byl zase deníček za akademický rok 1941-1942, jeden z návštěvníků upozornil, že právě ten použil Tolkien při popisu fází Měsíce v celém Pánu prstenů. To mě nenapadlo a jedná se o šťastnou náhodu, že jsem vybrala právě tento deník. Když byla vitrína na téma Pán prstenů dokončena, bylo to poprvé, kdy jsem viděla pohromadě všechny Tolkienovy ilustrace kolorované pastelkami: Dědka Vrbáka, Lothlórien na jaře, Morijskou bránu, Barad-dûr a Šedou Brázdu. Vždy jsem je měla za separátní díla, ale když jsem je spatřila takto vedle sebe, uvědomila jsem si, kolik toho mají společného. Výstava tak může poukázat na nové souvislosti a mezi jednotlivými kousky a umožní vám vše vidět v novém světle.“
Musím říct, že pokud jste fanouškem či sběratelem Tolkiena, musíte jednoduše mít Hobita, Pána prstenů, Silmarillion, Nedokončené příběhy, Historii Středozemě a pak Tolkien: Maker of Middle-earth. Vaše kniha je dokonalým mixem Dopisů, Životopisu, The Art of the Hobbit / Lord of the Rings a dalších. Jak moc jste na svou knihu pyšná? Máte ještě před očima všechny ty bezesné noci a nekonečné dny, které jste schraňováním materiálů strávila? Co bylo nejnáročnější?
„Jsem velmi hrdá na výstavu a taky ráda, že kniha vyšla ve formátu „katalogu“, který výstavě dává punc trvalosti. Kniha se tak stala odkazem výstavy, mohli si ji odnést na památku ti, kdož ji navštívili, ale co je možná důležitější, mohli ji zakoupit i ti, kteří nemohli do Oxfordu dorazit.
Nejnáročnější bylo pracovat jak na plánování výstavy, tak zároveň psát knihu. Obě činnosti spolu úzce souvisejí, ale obě měly odlišné výsledky a na to bylo potřeba myslet. Zatímco výstava byla „živou“ událostí a musela návštěvníka zaujmout v relativně malém prostoru a čase, s okamžitým dopadem, je možno knihu číst ve volném čase, poskytovala více prostrou k odbočkám a vysvětlování.“
Z mého pohledu je to sen strávit celý život mezi texty, knihami a obrazy JRRT, je tato práce i pro vás „výjimečná“, nebo je to jen „práce“?
„Práce v Tolkienově archívu je pro mě práci snů. Jsem fanynkou od doby, kdy jsem ve svých čtrnácti letech přečetla Pána prstenů. Vzpomínám si, že byly dlouhé letní prázdniny a já neměla co číst, a tak jsem se vplížila do bratrova pokoje a ukradla mu z knihovny velký ošmátraný paperback. Hřbet byl už hodně zažloutlý, polámaný, což značilo jediné, že byl hodně čten. Na obálce byla ilustrace zvláštní krajiny, teď už vím, že autorkou byla Pauline Baynesová, která mě vtáhla do děje. Následující dny jsem nedělala nic jiného, než četla, a když jsem došla ke konci, byla jsem zklamaná, protože byl dobrodružství konec! Od té doby jsem ji četla samozřejmě nesčetněkrát a i objevila další Tolkienova díla. Je to čest pracovat v archívu a každý den se nořit do jeho díla. To mě nikdy neomrzí!“
Přesto víme, že existují stovky nepublikovaných materiálů – básní, povídek, obrazů, dopisů, Tolkienových poznámek, máte k nim přístup? Existuje nějaké umělecké dílo JRRT, které byste ráda viděla zveřejněné?
„Ačkoliv Christopher Tolkien věnoval více než čtyřicet let editováním a vydáváním díla svého otce, v archívu nalézáme stále nepublikovaný písemný materiál. Některé z nich jsou dostupné akademickým badatelům přímo v Bodleyově knihovně, ale část je na přání Tolkien Estate znepřístupněna. Na druhou stranu byla většina uměleckých děl publikována, byť některé kresby a malby byly zvěřejněny v loňském roce na webových stránkách Tolkien Estate, například akvarel dveří kostela v Lambournu v hrabství Berkshire, jenž namaloval v časech svých studií; bezejmenný les se zábleskem moře na pozadí; fontánu s měsíčním svitem, beze jména, která připomíná Galadrielino Zrcadlo z Lothlórienu; bezejmenný vlys stromu s horami na pozadí. Každý nový obraz nám dávám nahlédnout do tvůrčí mysli Tolkiena.“
Jsem jen obyčejný smrtelník, pokud bych si chtěl prohlédnout nebo prostudovat některé nepublikované (a i ty publikované) materiály, čím nejlépe začít?
„Archív je přístupný jen akademickým badatelům, kteří mají specifickou výzkumnou potřebu do rukopisů nahlížet a kteří již nahlédli do sekundárních zdrojů, jakými jsou knihy a časopisy. Fanouškům jako takovým je však nepřístupný, ale vždy se snažím Tolkienovy rukopisy vměstnat do výstav Bodleyovy knihovny, kdykoliv je to jen možné.“
Máte nějaké plány do budoucna související s Tolkienem? Například novou výstavu, knihu,…
„Příští měsíc se v rámci Oxfordského literárního festivalu uskuteční v Bodleyově knihovně přenáška za účasti badatelů Tolkiena – Johna Gartha, Stuarta Leeho a Grace Khuriové: https://oxfordliteraryfestival.org/literature-events/2023/march-28/the-great-tales-never-end-in-memory-of-christopher-tolkien.
K této přednášce, konané 28. března 2023, plánuji vystavit několik předmětů z archívu. Výstava bude pouze jednodenní, zdarma pro veřejnost a bude se konat v Blackwell Hall, Westonské knihově v Oxfordu.“
A otázka na závěr – dokážete si představit život bez Tolkiena?
„Je těžké si představit svůj život bez Tolkiena! V archívu pracuji od roku 2003, tedy už dvacet let! A stále mě baví chodit každý den do práce. Vlastně každý den objevují nové věci a dozvídám se o Tolkienově díle víc a víc.
Je těžké si představit, kde bychom byli bez Tolkienova epického fantasy díla. Mělo takový vliv na pozdější autory, že se žánr fantasy rozrostl a změnil k nepoznání. Když v letech 1954-1955 vyšel Pán prstenů, nevěděli recenzenti, jak dílo popsat. Nazývali jej super-science-fiction, pohádkou pro dospělé, dobrodružným příběhem pro kluky, romancí. Dnes jej samozřejmě vnímáme jako klasiku žánru fantasy, ale musíme si uvědomit, že jeho dílo změnilo nejen literární krajinu, ale také tu herní, filmovou a televizní. Žánr fantasy je dnes součástí naší kultury a Tolkienovo jméno a jeho dílo jsou součástí našeho společného kulturního jazyka. Výjimečně se stane, že bych den o něm neslyšela, či o jeho díle. Zdá se, že Tolkien a svět, který stvořil, zde zůstanou!
Foto: Archív Catherine McIlwaineové