Když se před necelým rokem na webu novozélandské společnosti Weta Workshop objevila novinka v podobě deskové hry The Hobbit: An Unexpected Party, objednal jsem, zaplatil jsem a až pak přišel moment jásání, tak moc se mi vizuál líbil! A to je co říci, zvláště u člověka, který se netají faktem, že filmovým zpracováním obecně příliš neholduje, zvláště pak u zpracování této, jinak nádherné, knihy.
Jenže když se podíváte na úžasné ilustrace, které na vás dýchnou hned z obalu krabice, nelze nenabýt pocitu oné pohádkovosti a kouzelnosti více než u osmdesát let starého dílka.
Začněme hezky popořádku. Weta Workshop stojí za celosvětovým úspěchem Jacksonových filmů, společnost od hlavy až k patě nejen že oblékala jednotlivé herce, ale navrhovala kostýmy, zbraně, zbroje, špínu za nehty prstů nebohého Froda (nebo ta byla opravdová?), ale i bigatury. What? Bigatury – pojem, s nímž přišla Weta a kterým označuje opravdu (ale jako fakt moc) veliké miniatury, například celých měst.
Tak tahle Weta má na svědomí celou řadou úspěšných (a drahých) suplementů s filmovou tématikou. Jste stoprocentní geek, který by se nejraději oženil s Éowyn? Tak si kupte u Wety její bustu! Už sklouzávám k hyperbolám… Nicméně různými (a často fakt božími) miniaturami či replikami se jejich eshop jen hemží.
Někdy uprostřed roku 2020 vydala Weta Workshop hru v českém (prozatím jen mém) překladu Hobit: Neočekávaný dýchánek, která je určena pro 2–4 hráče od 10 let věku. Být hra v češtině, věřím, že si sedmileté dítko dokáže snadno poradit také (pokud rodič sem tam pomůže s vysvětlením významu karet).
Co je však z mého pohledu na hře nejvíce okouzlující? NÁPAD. „Hobitích“ her, v nichž je cílem zabít/vyhnat/předběhnout draka nebo porazit zlo dobrem (a naopak), jsou stovky, ale deskovka, v níž nebohý Bilbo uklízí nepořádek po trpaslících, je jediná. A tak náramně přináší na scénu jednu z nejlepších scén knížky, v níž si vás Bilbo získá, až si chcete s ním ulevit, cituji: „Hrom aby do těch zatracepených trpaslíků!“ A do toho si trpaslíci drze prozpěvují – Šálky házej do moždíře, pak je roztluč palicí! Zpívat si budete po celou dobu také.
Krabice obsahuje pohádkovou mapu Dna Pytle, několik málo karet Dýchánku, Dna Pytle a všech třinácti trpaslíků, ale i žetony Curious/Furious (ty jsem si skromně pojmenoval Zvědavost/Naštvanost), bodů a Zásob. A náramné papírové figurky trpaslíků, Gandalfa a Bilba.
Účelem hry je zazpívat celou píseň trpaslíků a přitom nevytočit Bilba do ruda. Alternativním cílem je příchod Thorina (který si jediný škodolibě neprozpěvoval) do hobití nory. Ať tak či onak, smyslem je sbírat body. Který hráč jich sesbírá více, ten se raduje z vítězství, lehké jako facka.
Na začátku hry je ve Dně Pytle samotný Bilbo (taková NPC postava), u vrat číhá Gandalf (další NPC) a jednotliví náhodně rozlosovaní trpaslíci postupně přicházejí. Každý hráč si vylosuje jednoho trpaslíka a jde do příbytku pana Pytlíka jednak dělat nepořádek, jednak si zpívat, čímž plní úkoly.
Hra má unikátních 15 veršů a splnění každého z nich značí v dané (na kartě určené) místnosti udělat určitou věcí nepořádek (například vylít mléko ve spíži) a ještě si o tom zanotovat. Jenže čím více nepořádku děláte, tím více se Bilbo zlobí. Zpočátku jen zmateně pobíhá (a vy nemůžete za ním), ale jak hra postupuje dále, zrudne vzteky, a když překročí mez, je váš trpaslík usazen do jídelny. Vy se ujímáte dalšího trpaslíka a snažíte se opět sbírat předměty, následně jinde rozhazovat a dokončit další z rýmů, sbírat odměny…
Pohyb Gandalfa a Bilba se děje vlastně jen během zpívání, tato akce obecně rozezlí Bilba nejvíce, přidává žetony naštvanosti. Každý trpaslík má své speciální schopnosti, takový Bombur může sbírat předměty, kde se mu zlíbí (zatímco ostatní jen v přítomnosti Gandalfa), ten trpaslík dokáže hněvat Bilba méně, ten nepřicházet o zásoby, ten má dodatečné body navíc,…Dokonce mají trpaslíci určeny své dva nejvěrnější druhy a když na konci hry počítáte body, můžete dosti bodově odskočit právě za sbírání „kámošů od soustruhu“.
Již jsem zmínil dva alternativní cíle: zazpíváme celou píseň, nebo dorazí Thorin na scénu (ač je v balíčku trpaslíků vždy poslední, neznačí, že dorazí poslední). Proč to zmiňuji? Protože…
…protože když hrajete první hru, máte už v jídelně posazeno šest trpaslíků, příchod Thorina se blíží, odzpíváno máte sotva osm veršů a říkáte si: „Kurňa, to nestihnu!“ A s hráči od stolu se snažíte kooperativně (až podvědomě) vše zazpívat. Uf! Stihnete, spočítáte body a říkáte si, že teď už to umíte, že to už bude jen lehčí.
Jenže chyba morijského můstku! Už druhá hra vám napoví, že máte primárně sbírat body. Ne se snažit za každou cenu vše zazpívat! Tehdy přichází první taktiky. Když zajdu do spíže pro zásoby, sice naštvu Pytlíka, ale v tomto případě poštvu Bilba proti všem! Jééé! Tys kvůli tomu přišel o postavu a musels do jídelny? To je mi tááááák líto… Ale mohou nastávat i jiné případy, u protihráče se kupí zásoby, karty mu jdou do ruky, jestli to takhle půjde dále, prohraju na body! Tak to ne. A tehdy se snažíte jak diví dostat Thorina do hry. Sice kdo ukončí hru jako první, dává všem u stolu tah navíc, jenže výše komínku s body (a musí to být komínek) vás snad nezmátla. Hra plyne rychle. Baví a určitě nezklame. Je barevná, je krásná a je zábavná. Poslouží jako přechod mezi partiemi náročných her, dá se zahrát i za půlhodinku. Doporučuji ji zakoupit všem, kterým není osud Bilbo Pytlíka lhostejný, kteří mají rádi původní, spíše pohádkový, námět a kteří neberou vše tak vážně. Tak nezapomeňte doma pohodit příbory na zem, víno rozlít na ubrus a talíř pohodit do kredence ladným obloučkem. Partner/rodič dodá na atmosféře, bezpochyby.
