Dnešní doba je prostě taková, za peníze se dá pořídit fakticky vše. Jednou z propriet, již jsem nedávno pořídil, je kopie Tolkienovy poslední vůle a závěti.
Když J. R. R. Tolkien umřel 2. září 1973 ve věku jedenaosmdesáti let, zanechal za sebou mimo jiné závěť, kterou podepsal necelé dva měsíce před skonáním, přesněji 23. července 1973. Věřím, že ji pravidelně aktualizoval a že existují i předešlé – zamítnuté – verze.
Co bylo předmětem tohoto právního dokumentu? V prvních bodech určuje své syny Michaela a Christophera za správce a opatrovníky poslední vůle, přičemž Christophera jmenuje zároveň správcem literárního dědictví.
JRRT si výslovně přeje být pohřben a následuje už výčet fyzických či finančních odkazů: Trinity College v Oxfordu věnuje 500 britských liber, Exeter College 300 a tak pokračuje dále. Jediným rodinným členem, na kterého JRRT finančně výslovně myslel, byla vnučka Joan Anne Reuel Baker. Zajímavé je následné členění majetku, kdy vše neknižního charakteru (a rukopisů, strojopisů a knihovny samotné) předává rodině obecně, zatímco texty – jak známo – Christopherovi. Velice zajímavá je věta: „…s plným právem publikovat, editovat, upravit, přepsat či dokončit jakékoliv dílo, které může být po mé smrti nepublikováno, stejně tak jako vše či částečně zlikvidovat na základně vlastního uvážení…“
Buďme rádi, že se CJRT chopil díla, jak nejlépe jen mohl a že nám vlastně většina příběhů nezůstala skryta.
Body, v nichž se Profesor rozepisuje, jak nakládat se zisky, právy a dalšími nejsou v podstatě nikterak zvláštní. Pokud tedy narazíte na kopii poslední vůle JRRT, určitě si ji prolistujte, ale popravdě – není oč stát. Raději vyčkejme na The Nature of Middle-earth, to už bude zajímavé čtení a dle předpokladů podobného data vzniku (tedy některé texty).
1 thought on “Tolkienova závěť aneb Nečekejme zázraky”