Když byly roku 1937 regály britských knihkupectví obtěžkány neznámou knížkou Hobit, zajisté musel zákazníky zaujmout nyní již ikonický přebal pohádky, která byla na počátku fantasy mánie následujících desetiletí a která stále neutuchá.
Poměrně barevná kompozice přebalu, užití neznámého slova (Hobbit), zdobené runové písmo a tajemný drak na obloze. Vše jakoby zahaleno tajemstvím, které čtenář přímo chtěl odhalit!
Český čtenář se Tolkienova grafického díla nedočkal a tak, kdo chce toho pravého Hobita se vším všudy, musí jednoduše sáhnout nejlépe po anglickém originálu.
Stromy, hory, slunce a drak, čtyři motivy, které se vývoje přebalu držely od samého počátku. A ač je dochováno málo dřívějších verzí (a často barevnějších), je téměř jisté, že ta první (nyní notně poškozená) nebyla orámována runami.
Pod tíhou nedostatku barev, papíru a dalších propriet v meziválečném období ustoupil JRRT ke třem užitým barvám – zelené, modré a černé, ač byly tendence mít alespoň slunce růžové. Červeného odstínu se dočkaly až pozdější vydání.
Samotný přebal čerpá z dřívějších děl Profesora: obrazu z roku +- 1928 The Wood at the World´s End a prapůvodní verze Entrance to the Elvenking´s halls, přičemž vše na obrázku má své opodstatnění, vč. souběhu slunce a měsíce. Ten odkazuje na magičnost dveří Osamělé hory. Dále vidíme zmíněnou Osamělou horu, Esgaroth, Dlouhé jezero, atd.
A runy.
Příběh run má také svou zvláštnost. Nejdříve si zopakujme, co se na přebalu píše:
THE HOBBIT OR THERE AND BACK AGAIN BEING THE RECORD OF A YEARS JOURNEY MADE BY BILBO BAGGINS OF HOBBITON COMPILED FROM HIS MEMOIRS BY J.R.R. TOLKIEN AND PUBLISHED BY GEORGE ALLEN AND UNWIN LTD.
(J. R. R. Tolkien opakovaně tvrdil, že příběhy nevytvářel, jen je zaznamenával, respektive překládal texty, které nalezl po jakémsi Bilbu Pytlíkovi. A nejen po něm, překlad Pána prstenů musel Profesoru dát jo zabrat. A co teprve další díla.)
Když se dostal Hobit do Států, nedočkal se na první pokus tohoto přebalu a dlouhé roky tamější trh přebal odmítal, prý marketing a jiná nátura a příliš britství v obrázku a bla bla bla. Přesto se v 50. letech dočkali také Američané, jenže co bylo nemilé – po několik let a i dotisků mělo na hřbetu stále uvedeno GEORGE ALLEN AND UNWIN, ač knihu vydalo nakladatelství Houghton Mifflin. Když už si tohoto přešlapu všimli a na hřbetě provedli patřičnou úpravu, trvalo dalších více než deset let, než se britský vydavatel zaměnil v runové zprávě právě za HM.
Když se v Oxfordu před několika málo lety vystavil originální přebal Hobita, neváhal jsem ani vteřinu a vydal se na výlet, za pancéřovým sklem v poměrně silném přítmí byl umístěn coby připomínka nejen anglického dědictví po boku řady dalších historických přebalů. A mé já neodolalo perfektnímu marketingu a domů jsem mířil s kopií přebalu z připojeného obchodu se suvenýry. Ihned zarámoval a k veliké libosti Adamanty zavěšil do obýváku naší nory.
Přebal se veřejnosti znovu představil roku 2018, opět v Oxfordu, opět na stejném místě. Jen nyní jsem se mohl pokochat nejen jedním přebalem (jako na první pokus), ale celou řadou map, obrazů, rukopisů, archiválií (vč. dýmky, stolu,…). Máte-li Hobita rádi a dostane-li se po kovidu opět té cti přebal vidět naživo (pro velký úspěch očekávám reprízu výstavy), neváhejte a jeďte. Minimálně si projdete Oxford, kouknete se, kde byla kniha sepsána, kde JRRT studoval, kde sedával a kam chodil na pivo. Oxford neboli Volský brod má své kouzlo, i díky JRRT. I díky Hobitovi. I díky přebalu, jemuž jsem věnoval svůj krátký článek.
Poznámka: Krom Obrazu pocházejí fotografie různě z internetu. Ač většinu naleznete v knize The Art of THE HOBBIT by J. R. R. Tolkien, necítím potřebu jakkoliv knihu skenovat.