Christopher John Reuel byl třetím synem JRRT a zároveň ustanoven jediným literárním dědicem svého otce (v dané době), o čemž píšu v článku:
Nebýt Christophera, kdo ví v jaké podobě a zda vůbec se o Středozemi kdy dozvíme více, než víme nyní. Jeho precizní práce inspirovala stovky tisíc fanoušků po celém světě a několik desítek uznávaných autorů, kteří kráčeli v jeho šlépějích v jiných dílech.
Sám CJRT toho moc nenapsal, byl tělem a duší badatel, ač vystudoval v Oxfordu angličtinu. Literárně je jeho rukopis od počátků podobný, vždy jej zajímala geneze příběhů, textů, potřeboval ve všem mít pořádek. Nejinak tomu je i u jeho druhé knihy, kterou napsal: The Saga of King Heidrek the Wise. Respektive přeložil, editoval, komentoval, revidoval a rozpitval. A to už v roce 1960, téměř dvacet let před vydáním Silmarillionu.
Jedná se o text přeložený z islandského originálu Saga Heiðreks Konungs ins Vitra a v obecné rovině předkládá germánské (přesněji spíše švédské) počátky států od začátku prvního století až do přibližně století jedenáctého.
Samotná Sága byla sepsána ve 13. století a objevuje se vícero verzích. A to by to nebyl CJRT, aby nám nepředložil v okomentované verzi všechny, neucelil nesrovnalosti (či na ně minimálně alespoň nepoukázal) a aby z toho i tak nakonec nebyla poměrně čtivá kniha. Navíc nám předkládá jak originální text, tak na zrcadlové straně také anglický překlad. A komentáře, a rozsáhlý úvod a dodatky a index,…
Text není dlouhý, spíše náročný. Člověk, který vládne angličtinou, asi zřídkakdy sáhne po slovníku, já – s mými English skills – přeci jen místy musel.
Sága má délku 62 stran, následné dodatky přidávají další asi dvacítku stránek textu.
Proč se o knize zmiňuji právě zde? Protože samotná legenda byla jedou z inspirací JRRT v jeho tvoření vlastního světa, vlastní historie Británie.
Ač v názvu nese jméno krále Heidreka, osobně bych ji pojmenoval spíše po meči, jenž zove se Tyrfing a jenž ukovali trpaslíci a jenž vytasen zářil. A který proplouvá napříč příběhem od prvních odstavců téměř do jeho konce.
V příběhu se mihne Dvalin, Dís, postavy zavítají do Mirkwoodu (Temného hvozdu), navštívíme mohyly se svými tajemstvími, a prostě paralel, toliko známých ze Středozemě, je více. V samotné Sáze i na Durina došlo.
Tou zásadní inspirací – pro knižního Hobita – je jakási hádanková soutěž mezi králem Heidrekem a hrdinou Gestumblindinem, resp. Ódinem (ale nebudu prozrazovat více). Odchylkou je to, že se Gestumblindin ptá, Heidrek odpovídá, čili se v hádankách jako Glum a Bilbo nestřídají. Na druhou stranu je těch hádanek v Heidrekovi opravdu dost. A taky není hádanka jako hádanka, některé jsou klasické co je to?, jiné zase spíše co je to za příběh, čí je to příběh?
Knihu bych určitě doporučil těm, kteří chtějí číst vše, co sepsala Tolkienova krev. Komu bude stačit český překlad (ne díla CJRT, ale Ságy obecně), jistě si vystačí například se Ságou o Hervör a králi Heidrekovi Moudrém v překladu Miroslava Černého. Jelikož je za mě CJRT zásadní a jedinou postavou, která se postarala o věhlas svého otce, je až povinností seznámit se s jeho tvorbou.
Ale když vám tento kousek v knihovně bude chybět, patrně se svět nezboří.
Hodnocení Starého Brala
Plusy:
- Přímá inspirace J. R. R. Tolkiena, resp. ona Sága
- Krásná vědecká práce, rukopis CJRT, jenž známe z HoME
- Ač je text spíše těžší (náročnější), dá se přelouskat poměrně bez potíží
Mínusy:
- Mínus vzniká časem, kdy si nezapisujete jména postav během čtení. Jelikož se často pojmenovávají postavy stejně (vnučka a babička, syn a otec), každý má vazbu na někoho, někdo je někým v nějaké zemi, dostanete se brzy do módu Silmarillion. Víte, že se ta postava někde mihla, ale kdo proboha je?! Zvláště pak závěr Ságy v tomto nabízí doslova peklo.
Hodnocení: 97 %
Základní informace
Název: The Saga of King Heidrek the Wise
Autor: Christopher Tolkien
Rok vydání: 2010
Počet stran: 208
Nakladatelství: HarperCollinsPublishers
ISBN: 978-0-00-741696-7