PŘEKLAD: Seznamte se… Glip, starší „brácha“ Gluma

Dnes krátce navážu na předešlý článek, v němž jsem předložil trochu krkolomný překlad Draka na návštěvě, viz:

PŘEKLAD: Drak na návštěvě

Pověsti a básně zátoky Loudavá představovaly soubor nevydaných básní JRRT, které sepsal patrně roku 1928. V čem jsou zajímavé, zmiňoval jsem již ve výše citovaném článku.

Dnes se pojďme podívat na báseň Glip, která nám představuje stejně pojmenovaného tvora, který žije v jeskyni pod zemí, ohlodává kosti, je to slizoun sám a sobě a lesknou se mu oči… Komu jen to je podobné? Největší zajímavost tkví v tom, že Glip byl sepsán roku 1928, tedy rok předtím, než se Profesor vůbec pustil do psaní Hobita.

V básni se vyskytuje také mořská panna, která by patrně nemohla přežít revize nutné pro svět Středozemě, mi tedy více připomíná sirény Heinricha Heineho (a jiných), která svým zpěvem láká námořníky, by zbloudili a nakonec ztroskotali.

Můj překlad opět dodržuje verš básně – abab – předposlední verš je zapsán jako v anglickém originále (tedy odděleně), a jako jediný začíná malým písmenem (neboť je jen zalomen).

A tak si jen lze představovat, jak by Glip zapadal do Hobita a Pána prstenů, místo glum glum by Bilbo slyšel zlověstné glip glip…

Konec řečí, Glip se představuje. Zdroj textu: The Annotated Hobbit. Báseň byla napsána zeleným inkoustem, existuje ve dvou identických verzích, a být wordpress šablona trochu přívětivá, nechám text obarvit zelení taky, ale nejde to žádným fíglem (UPDATE: Už jsem na to přišel).

P.S. Úvodní obrázek je dílem Cora Bloka a znázorňuje Gluma.

Glip

Pod útesy zátoky Loudavé
    Jeskyňka z kamene zeje
Má vlhké lesklé stěny šedivé;
    A na podlaze kůstka je,
Bílou kost, ohlodaly do dřeně
    Bělostné zuby špičaté.
Zevnitř jak by neobydleně –
    Žije v hloubi zemi naprosté,
Pod prsti, v dlouhé černotě
    Kde moře vzdychá a i zurčí.
Glip se zove, jak krtek v slepotě
    Vypouklý pár má očí
Pokud svít trvá; až když noc udeří
    Zajiskří se leskem bledým
Zelené jak z rosolu, vylézá z příšeří
    Slizce mokrým tělem dlouhým
Býlím kradmo za přílivu spěje
    Do míst mořské panny melodie,
Podlá mořská panna v přítmí pěje
    A v zlata prstence splétává je
Z vlhkých kadeří, za spousty lodí
    Na útes, jež na smrt vede vstříc.
A Glip naslouchá a kradmo chodí
    A ve stínu při ní leží bdíc.
Tam Glip sobě kosti bere.
    Jak slizká nestvůrka vyhlíží
Plazí se a skrytým kamením dere,
    A domů si zazpívat se plíží
Do vlhké díry klokotavě;
    Ale s posledním světlem záře
Jsou temnější a horší věci
    které slídí loudavě
Kdy na útesech Loudavé tma kryje tváře.