PŘEKLAD: Šedý most v Tavrobelu aneb Výprava do pravěku Středozemě

Několikráte jsem již vychvaloval práci Johna Gartha, například zde:

Tolkien na exeterské koleji aneb Už žádné elfy!

Nicméně jeho vrcholným dílem nejsou ani tak Světy J. R. R. Tolkiena, jako kniha Tolkien a Velká válka; nemusím snad zmiňovat, že Velká válka byla první světová, než se udála druhá.

Pokud se chcete o životě J. R. R. Tolkiena dozvědět opravdu více a do hloubky, začněte Carpenterovým Životopisem, navázat však musíte Garthem, abyste dostali opravdu komplexní pohled na život Profesora. A nejen to.

Každá kniha přináší jinde nepublikované texty, až si někdy říkám, proč proboha nevyjde něco souhrnného, klidně bez vysvětlivek.

Nejinak tomu je i v případě Velké války, díky ní si můžeme přečíst báseň z prosince roku 1916, kterou JRRT sepsal po návratu z Great Haywoodu, Šedý most v Tavrobelu.

[…] Ztracené příběhy […] Čistopis pořízený matkou je datován únorem 1917. Od roku 1913 až do své svatby v březnu 1916 žila ve Warwicku a otec ji tam jezdil z Oxfordu navštěvovat. Po svatbě pak žila načas v Great Haywoodu na východ od Staffordu, neboť to bylo blízko tábora, kde byl otec umístěn. Po svém návratu z Francie žil otec v Great Haywoodu v zimě 1916-17. Identifikace Tavrobelu z Tol Eressëa s Great Haywoodem tak nemůže pocházet z let před rokem 1916, a čistopis (a s největší pravděpodobností i původní kompozice Domu ztracených her) byl zhotoven zde.

Kniha ztracených pověstí I., Winston Smith, 1995

Pokud jste ještě nezabředli do Historie Středozemě, pak jen ve stručnosti. V prvotních myšlenkách chtěl JRRT věnovat celé své legendarium Anglii, své vlasti. Ostrov Tol Eressëa pak byl tím, kam se elfové po svrhnutí Melka jako prvně vydali a kde založili mimo jiné vísku (až městečko) Tavrobel. Nicméně historie se několikrát měnila a místům byla měněna jejich důležitost (a i význam). A o hobitech tehdy nepadla ani řeč, ti se do Anglie dostali mnohem později. Tavrobel se nakonec nedočkal časů finálního Silmarillionu.

Již zmíněná báseň Šedý most v Tavrobelu má reálné kořeny v soumarském mostu (z poloviny 16. století), jenž je lokalizován kousek od Great Haywoodu. Je široký jen 1,2 metru a dochovalo se 14 pilířů ze 40, je údajně nejdelším v Albionu.

Níže přeložená báseň přináší v jedné sloce spojení za řekami, řekami se myslí v univerzu Tolkiena Afros a Gruir, které plynuly Tavrobelem, a šedý most Tram Nybol jednu z nich překlenul. V reálu šedý most nese jméno Essex Bridge a klene se nad řekou Trent, poblíž soutoku s řekou Sow.

Nyní již postupme k samotné básni. Nerad lamentuji, ale nyní musím, a proč? Když už měl John Garth jedinečnou příležitost nám předložit nevydané dílo z pera JRRT, mohl publikovat všech šest slok, namísto čtyř. Proč se do tisku nedostalo osm zbylých řádků, nevím. Nicméně v komentáři Garth doplňuje: „V závěrečné strofě oplakává ‚dny slunečního svitu‘, čímž je ‚Šedý most v Tavrobelu‘ jemný, nicméně úzkostlivý“.

Vzhůru tedy na báseň z prosince 1916.

Šedý most v Tavrobelu

„Ó! Dívenko má, tak mi pověz prostě,
     Proč červánky úsměv loudí
V Tavrobelu na starém šedém mostě
     Když sivý lid domů proudí?“

„Usmívám se, neboť přišels sem
     Za červánků přes šedý most:
Čekala, čekala, znavená jsem
     Vidět tě domů chtěla jsem dost.

Už nekvete pšenka v Tavrobelu,
     Chřadne jen má zahrada
Tam pod kopcem v Tavrobelu,
     Tys za řekami zatím záhada.“

„Ach, dlouho, dlouho pryč jsem byl
     Za mořem a souší a řekou pak
Stále o tom dni jsem snil
     Kdy se sem navrátím naopak.“