PŘEKLAD: Hodně štěstí aneb Skrytý význam břízy

Není to poprvé a ani naposled, kdy prezentuji vlastní překlad Tolkienovy básně z Písní pro filology. Ač řada z nich pochází z doby, kdy sice Beren už dávno miloval Lúthien, kdy padl dokonce Gondolin a kdy si Profesorovy děti mohly číst nádherné vánoční dopisy, Středozemě Třetího věku byla ještě v plenkách – Bilbo se ještě toulal světem v mluveném slovu (a možná ani to ne).

JRRT napsal báseň v anglosaštině na nápěv dětské písně, ale dle několika studií jí přiřadil skrytý význam. A to v jím milovaných stromech: v bříze a v dubu. Mezitímco bříza představuje jakousi stálost, ochranu, jistotu, je dub přesným opakem, známkou pomíjivosti.

A zatímco někteří se domnívají, že bříza představuje jazyk, má dub znázorňovat literaturu, tedy dva pojmy, které Tolkien neměl právě v oblibě. Sám je zkracoval na lit. a lang. (či česky lit. a jaz.); zde vidíme jasný odkaz na báseň Lit‘ a Jaz‘, viz níže.

PŘEKLAD: Nejhorší Tolkienova báseň? Lit‘ a Jaz‘ v celé své kráse

Abych dokončil myšlenku z předešlého odstavce, ke zmíněnému A zatímco doplním konečně i ono tak, tak například Tom Shippey zmiňuje inspiraci a vliv z reálného světa, tedy z anglických a skotských balad. Uvádí několik příkladů, kdy se bříza objevuje v Tolkienově díle coby ochránce, a já za sebe doplním dub, coby něčeho pomíjivého (Thorin Pavéza, anglicky Thorin Oakenshield (doslovně dubový štít)).

Výklad básně se však může různit, jisté je, že měla celkově tři verze a já přináším překlad poslední z nich. Anglosasky se jmenuje Éadig Béo Þu! tedy doslovně Hodně štěstí tobě! Já doslovný nebudu a překládám jako Hodně štěstí! Nápomocen mi byl jednak překlad Toma Shippeyeho do angličtiny, jednak mé lopocení u slovníku anglosaštiny, neboť – jak se mi už několikrát potvrdilo – i Shippey nakládá s překladem po svém.

Základní rozpor v mém překladu je u slova žáček, zatímco Shippey pracuje s předmět (ve smyslu školní předmět), staroanglické leornungmann ve slovnících nabývá nejčastěji významu právě onoho žáka, či žákyně, případně učedníka. Je jen na vás, pro čí překlad se rozhodnete.

Nechme diskuzí, pojďme si přečíst jednu z dalších prehistorických básní J. R. R. Tolkiena.

Hodně štěstí!

Hodně štěstí, dobrý pane!
Hodně štěstí, drahá ženo!
Nechť radost stále při vás stane –
buďte pochváleni i života neobtíženo!
Ten, kdo tě zde tak těžce zpracoval,
runám i starým textům naučil,
ať šťasten jest, hostinám si hodoval,
zdravý rozum a učenost si ochránil.

Šťastní nechť jsme poté, jako teď!
Radost ať nezvadá, moku chřtány
v číších teče poté, jako teď –
dolijte poháry, dolijte džbány!
Vrchní! Vrchní! medoviny dej nám!
Osud vzdálen bývá, osud silný je.
Přestaň dřít a nalej nám!
Radosti málo bývá, foch úmorný je!

Tak zapějme si píseň zvesela,
chvalme Břízu a plody březové hojnosti,
učitele a studenta, žáčka docela –
nechť oplývají zdravím a štěstím a radostí!
Dub padne, plamenem pozřen
pozbude radosti a listu a života!
Bříza, jejíž věhlas zachování hoden,
nádherně zářit nad plání bude ta!