Již jen pár nocí uběhne a příznivci Tolkienova díla si připomenou 50 let od úmrtí tvůrce nejkomplexnějšího uměle vytvořeného světa vůbec, bude tomu v sobotu 2. září.
Když jsem nedávno publikoval text Rozmluva Manwëho a Erua:
nepublikoval jsem všechny části. V jedné, datované někdy mezi léta 1959 – 1966, nalézáme jakýsi draft, věnující se smrti Froda Pytlíka (v mém překladu, kde ponechávám všechny závorky a otazníky z původního znění, k nimž není žádný specifický výklad):
Eru poslal mrtvé Smrtelníky do Mandosu. (Což se dělo dávno předtím: Manwë věděl, že budou smrtelní.) Ti pak [? nebo tam] vyčkávali v čase vzpomínání, než se vydali k Eruovi. Takzvaný pobyt Froda na Eressëi – dále pak v Mandosu[?] – byl jen prodlouženou formou téhož. Frodo by nakonec opustil svět (s touhou tak učinit). Čili plavba na lodi byla rovna smrti.
La Feuille de la Compagnie, vol.3, J.R.R. Tolkien, l’effigie des Elfes, Michaël Devaux, 2014, překlad: Starý Bral
Když k tomu připočteme slavný dopis číslo 246, víme, že se Tolkien v posledních letech života dosti zaobíral tématy duše, těla, smrti a života. Zmíněný dopis z roku 1963 v mém překladu ve zmíněné části říká:
Frodo byl vyslán či mu bylo umožněno plout přes Moře, aby se dočkal uzdravení – bylo-li to možné, než zemřel. Nakonec by musel „odejít“: žádný smrtelník nemohl a nemůže zůstat na zemi, nebo v čase. Tak se na chvíli dočkal obého – očistce i odměny: období úvah a klidu a nabytí pravdivějšího poznání ve své malosti a i velikosti, která trávil v čase vprostřed přirozené krásy „nezkažené Ardy“, Země neposkvrněné zlem.
The Letters of J. R. R. Tolkien, Humphrey Carpenter, 1981, překlad: Starý Bral
A jak to souvisí s Tolkienem? Sám nevím, myslím si, že půlstoletí od smrti J. R. R. Tolkiena je ideální dobou se na chvíli zastavit, zamyslet se a říci si, zda i my bychom neměli občas zvolnit, přiznat si svou malost, ale i svou velikost, a užívat všeho, co nám život přináší. A v sobotu si vzpomeňme – bez symbolů zla, tedy nápisu z Jednoho, a jiných nejen skřetstev.