PŘEKLAD: Doworst aneb Slovník, jaký byste u Tolkiena nečekali

S překladem básně, kterou předkládám na konci mého povídání, jsem se trochu natrápil, přesto předem konstatuji, že se mi (zcela jistě) nepodařilo zachovat její rytmiku a ani (úplně najisto) její metriku, naopak (snad částečně) jsem zachoval její původní ráz a rýmování.

Báseň popisuje profesorské období JRRT v roce 1932, kdy (společně s C. S. Lewisem, C. L. Wrennem a H. F. B. Brettem-Smithem) čelil nebohým studentům při zkouškách z anglického jazyka. Naleznete-li níže pojem oficiálové, myslí se jimi právě tato čtveřice rozezlených pánů – zkoušejících. Samotné studenty popisuje Tolkien až metaforicky jmény, která jsem – taktéž – počeštil. A přiznám se, že živě vidím JRRT za palisandrovým stolem v tvídovém saku, jak si interně pojmenovává studenty dle jejich charakteristik. A u toho všeho trpí…

Báseň je typickou ukázkou aliterace, kde jsem vysledoval základní rým:

x x – x

Snaha jej dodržet místy vyžadovala mírných korekcí v překladu, ale věřím, že neubírají na autenticitě zdrojového textu (taktéž předkládám). Tolkien báseň napsal coby parodii na dílo Williama Langlanda Vidění o Petru Oráčovi (Vision of Piers Plowman), která má kořeny ve 14. století a (stejně jako další oblíbené básně JRRT Beowulf, Perla či Canterburské povídky) spadá do kategorie zásadních děl anglické literatury. Petr Oráč obsahuje mimo jiné postavy se jmény Dowel, Dobet a Dobest (čili Do-Well, Do-Better a Do-Best) (neboli Čiň-Dobře, Čiň-Lépe a Čiň-Nejlépe). A tak vznikl titul Tolkienovy básně Doworst, čili Do-worst, v mém překladu pak Čiňnejhorší (horší krkolam jsem opravdu už vymyslet nemohl). Pokud někdo vlastní český překlad Petra Oráče, sem s ním (a přeložím název ve stejné dikci), bohužel existuje jen ukázka překladu; a tu nevlastním.

Co je zajímavé, že si Tolkien se svou básní opravdu vizuálně vyhrál (krásnými iluminacemi), přičemž měla obsahovat na dva tisíce slov a knižně byla rok po zkouškách věnována coby vánoční dárek profesoru Chambersovi. Když však profesor Chambers umřel, nalezený text předala jeho sekretářka roku 1957 jinému profesorovi – Arthuru Brownovi do daleké Austrálie. A zde stopa končí. Dvě pasáže byly v průběhu času publikovány, ale celý text nikdy a ani se neví, zda vůbec stále existuje. A pokud – možná je zavalen v depozitářích Univerzity Monash (kde A. Brown vyučoval), možná jej někdo má v soukromém vlastnictví (koukněte do svých knihoven, prosím) a možná (nejhorší scénář) již neexistuje.

Drahý Chambersi,

Děkuji ti za poznámky. Je mi líto, že ti je – bylo – nevolno. Přeji veselé svátky a žehnám do roku 1934.

S velkou úctou

J. R. R. Tolkien

Posílám ti – možná tě to pobaví – zprávu o loňském zkouškovém období v Oxfordu: v dikci mé, Wrenna, Bretta-Smithe a C. S. Lewise (jehož Poutníkův návrat jsi možná četl). Výkřiky jsou skutečné, s výjimkou nesmyslu o Percy S.

Tvůj

J. R. R. T.

Dopis J. R. R. Tolkiena profesoru R. W. Chambersovi z 21. prosince 1933

Krátkou část věnuji mému překladu, který se snaží jak aliterovat (viz výše), tak zároveň pro české ucho (oko) neztratit význam. Proto přikládám stručný výklad vybraných pojmů, kde si můžete říkat, proč to ten Starý Bral přeložil právě tak a ne jinak:

• loudal a lenoch – angl. lourdain and lubber, slovo lourdain vzniklo v časech, kdy Dánové osidlovali Británii (Lord-Danes), a jelikož spíše nepracovali, než pracovali, a spíše užívali plodů místních, začalo se jim posměšně říkat lazy-lubber. Etymologie slov pak dává prvnímu pojmu pejorativní nádech ve smyslu hlupák, nudař, špinavec, zatímco druhému nemotora. Aliterace mě přiměla vyždímat bohatosti českého jazyka do stravitelnějšího loudal a lenoch než například nudař a nemotora.
• tvrďák – jedná se o klobouk, nezaměňujte s nějakým macho-manem, báseň by ztratila na kontextu.
• oficiál – viz výše, v angličtině užito slova clerk, které může nabývat významů úředník, sekretář, duchovní, apod.
• Sirové Prostor, Kejklíř, Zeman a Tíseň – Plato značí mimo jiné široký, původně jsem zamýšlel ponechat latinská jména (Platón), jak se ale ukázalo dále, polovina ze čtveřice pojmenovaných vychází spíše z angličtiny (anglosaštiny), přijal jsem tedy český úzus. Britoner významově může být mj. Bretaněc, ale nabírá i významu minstrel, kejklíř, odvozeno od bretaňský minstrel/kejklíř. Regulus značí šlechtic, z přehršle možností vyšel právě zeman pro aliteraci vítězně. Grim je stále platné anglické slovo, může značit jak chmury/ponurost, tak desítky podobných pojmů.
• kvadratura a Carfax – cloister není jen klášter, ale také kvadratura (ambit, křížová chodba). Carfax (čteno Karfax [důležité z pohledu aliterace]) pak místopisecké centrum Oxfordu (a kdo v Oxfordu byl, věž téhož jména prostě minout nemohl. Opravdu nemohl. Sám jsem u ní pokaždé skončil).

Dosti bylo povídání, pojďme se na dochovaný fragment básně podívat (vč. skenu první strany, která byla otištěna roku 1975 v čísle 3 časopisu Monash Review).

Vidění Petra Oráče o Čiňnejhorším.

ČIŇNEJHORŠÍ

V spalující sezoně, kdy sužovalo slunce
s loudaly a lenochy lelkoval jsem v aule,
a každý zabedněnost na zátylku měl, zdá se:
na té jeho tak tuhý tvrďák jak fošnu měl,
na své šíji svázanou smyčku bílou
s mašlí mocnou a mohutnou jak motýlů křídla.
Převážně v té partičce měli pláštíky na sobě,
pláštíky krátké jak proces a přece podobné pytlům,
jež zakryly stěží jejich zadnice natož šosy.
Kravál té společnosti kvočen kdákání podoben,
než zostra spustil zvonek – jenž ztišil halas.
Předvolali je k přelíčení, jež pořádat budou
čtyři oficiálové oukrutní, které upokojit ovládl málokdo,
by soudili je strašlivě a se zlomyslným žertem.
Šinul jsem se v šlépějích šouravě poté,
když procházeli průchodem přizdobeným mramorem
k dvojitým dveřím děsného rohu.
Uvaděč je uvolnil, v úzkosti jsme vstoupili,
plníce jak přisluhovači či pobudové z ulic.

[…]

Sir Prostor pobledl, jak by píchalo jej u srdce,
Kápi přes kštici přehodil a ksicht svůj skryl.
Sir Kejklíř brzy bědoval: „Ten bastard blázen je!“
Sir Zeman se zadávil a zkrabatil nos,
Sir Tíseň natrhl talár a trochu polknul,
Pak pádil a prchal ke zvonu,
Poté uvaděč přistoupil a poptal se na přání jeho,
A ohlušující oficiálové okřikli naráz:
„Žeňte dalece tu děvku a dobijte jej holemi!
Kopejte jej z kvadratur až do Carfaxu a dále,
pak rozorejte jej rázně radlicemi ostrými,
svárem spálen – slitování nezaslouží!“

Visio Petri Aratoris de Doworst.

DOWORST

In a summer season when sultry was the sun
with lourdains and lubbers I lounged in a hall,
and wood in his wits was each wight as meseemed:
on his was a hat as hard as a board,
on his neck was there knotted a noose all of white
with bow big and broad as a butterfly’s wings.
Most of that meiny had on mantles of stuff,
shrouds short as shrift and shapeless as sacks
that never covered their tails nor their touts either.
The clamour of that company was like the cackle of hens,
till a bell rang brazenly – that abated their noise.
They were summoned it seemed to an assize to be held
by four clerks very fell whom few could appease
that should judge them ungently with jesting unkind.
Then I went in their wake walking slowly,
as they passed down a passage paved all with marble
to a double doorway in a dim corner.
An usher it opened, and we entered in fear,
filing in like footmen or folk of the street.

[…]

Sir Plato turned pale as with pang at the heart,
cast his hood o’er his head and hid up his face.
Sir Britoner bawled forth, ‘The bastard is mad!’
Sir Regulus retched and wrinkled his nose,
Sir Grim rent his gown and gulped in his throat,
then spinfoot he sprang and sprinted to the bell.
An usher then entered and asked what he wished,
and the clerks with a clamour all cried out together:
‘Hale forth this harlot and hew him with staves!
Kick him from these cloisters to Carfax and further,
then plough him in pieces with ploughshares keen,
as red-hot as wrath – no ruth he deserves!’