Jak se na překládání Tolkiena díval sám Tolkien? Na to nám odpoví samotný Tolkien!
Myšlenka dne za námi a nyní, než se dostaneme k překladu jednoho z dopisů JRRT, bych rád a velice stručně osvětlil pointu tohoto příspěvku.
Ti z vás, kteří jste si již pár mých článků přečetli, jistě vědí, že jsem zarytým zastáncem českého překladu díla Profesora, jehož trend nastolil pan Vrba a zcela mistrovsky přejala a vycizelovala paní Pošustová-Menšíková. Když mám jakoukoliv knihu v ruce, cítím se prostě být součástí Středozemě (nikoliv Middle-earth), když zaslechnu Brandyvína, je mi hned jasné, že to je řeka, a ne nějaký alkoholický nápoj (Brandywine), že Hobitín je patrně ves, což u slova Hobbiton by mohl být stejně tak název konzervy pro kočky, a tak dále. Že máme zavedený místopis, i historicky, všechny ty Západní čtvrtky, Kopaniny a Železné pasy dávají prostě smysl. Podobná místa máme všude kolem nás.
Měl-li bych Pána prstenů se sebelepším překladem, ale mít ponecháno názvosloví z originálu, prostě bych se necítil v díle, ale jen jako jeho pozorovatel. A možná za vše může můj (ne)cit pro jazyk, ač obecně pochybuji, že máme zde tolik angličtinářů, kteří by všemu rozuměli (zvláště když v několika rozhovorech paní Pošustová sama přiznala, že musela jo etymologicky pátrat a hledat, aby našla nejen správný význam, ale i přesný překlad do češtiny). Holt věřím, že u x pojmů bychom si řekli, to je nějaké slovo, které nemá smysl. A ejhle, (staro)angličtina se na to dívá jinak.
Ale to jsou jen plky Starého Brala, který si hoví u počítače a je pro něco nadchnut. A teď si představte, že by paní Pošustová chtěla přeložit Pána prstenů, a JRRT byl stále naživu. Co by jí napsal? Asi totéž, co doporučil napsat nakladateli Allen & Unwin na konci 50. let polské překladatelce Skibniewské. Dopis pod číslem 217 z The Letters of J. R. R. Tolkien ve vlastním překladu přikládám níže:
Z dopisu pro Allen & Unwin z 11. září 1959
[Ohledně polského překladu Pána prstenů]
Omlouvám se, že jsem se vinou domácích problémů a lapálií nedostal dříve k dopisu paní Skibniewské.
Je až skoro nemožné sepsat všechny poznámky, které potřebuje… Obecně preferuji, aby se zdržela překladu či měnila jakkoli jména. Sama chápe, že se jedná o anglickou knihu, jejíž anglicismus by neměl být vymýcen. To, že hobiti fakticky mluvili jejich vlastním starobylým jazykem, je samozřejmě pseudohistorické tvrzení, které si povaha příběhu vyžaduje. Mohl bych poskytnout nebo vymyslet původní podobu hobití řeči a to všech jmen, jež se objevují v angličtině, jako Baggins či Shire, což by bylo bezpředmětné. Můj osobní názor je, že by jména osob měla zůstat tak, jak jsou. Taky bych byl raději, kdyby se ponechaly i místopisné názvy, včetně Shire. Myslím si, že správnou cestou je uvedení na konci všech těch, která mají svůj význam v angličtině, s glosářem či vysvětlivkami v polštině.
Tak, to je vše. Prostě J. R. R. Tolkien v tom měl jasno. Zatímco některým překladatelům pomáhal vytvářet místní mutace díla, někde – především v slovanských zemích – i díky neznalosti jazyka by ponechal angličtinu.
Jak by tedy vypadal úvod Pána prstenů v reálu? Asi takto (využívám citace paní Pošustové):
Když pan Bilbo Baggins z Bag Endu oznámil, že brzy hodlá oslavit své sto jedenácté narozeniny ve zvláště vybrané společnosti, byla v Hobbitonu spousta řečí a vzrušení.
A pokročíme-li dále, asi bychom plakali více (minimálně tedy já):
„Drazí Bagginsovi a Boffinovi,“ začal opět; „a mí drazí Tookové a Brandybuckové a Grubbovi a Chubbovi a Burrowovi a Hornblowerovi a Bolgerovi a Bracegirdlesovi a Goodbodyovi, Brockhouseovi a Proudfootovi.“ „ProudFEETovi!“ vykřikl obstarší hobbit ze zadní části pavilónu. Jeho jméno bylo samozřejmě Proudfoot, a zaslouženě; nohy měl veliké, neobyčejně chlupaté a obě na stole.
Jak by se kniha četla vám? Oslovila by vás natolik, nebo byste prostě sáhli už rovnou po originále a tak trochu se raději trápili s ním? Samozřejmě mnozí dnes už znají film, vidí, co se děje (a snadno se mohou domýšlet), ale v dobách, kdy se dílo primárně četlo, by patrně český úspěch nebyl takový. Za mě tedy velká poklona všem překladatelům, kteří Tolkiena přiblížili českému čtenáři natolik, že můžeme být nedílnou součásti celého univerza.
Tak to je pro mě celkem šokující novina! 😀 A z ukázky mám osypky! Já právě znám jen jeho pomoc překladům do germánských jazyků nebo ten etymologický překladatelský návod (hádám, že tenhle dopis byl před ním? Nebo ne?). Už si musím pořídit ty dopisy.
Zbožňuju český překlad a nomenklaturu. Nebylo by to ono. Nemělo by to tu domáckost a nepřispívalo k čtenářovu pohledu skrze oči hobitů.
Hlavně náhodný anglicismus by byl rušivý tím, že by příliš neseděl do fikce, kdy jen Západština je „přeložena“, jak tu píše: „pseudohistorické tvrzení, které si povaha příběhu vyžaduje“. Separátní anglický jazykový charakter stojící mimo jak samotnou fikci sekundárního světa, tak rámcovou fikci překladu do cílového jazyka a kultury, by mohl být příliš rušivý „cizí“ prvek. Anglickost zůstane stejně zachována v krajové kultuře.
Ale je zase pravda, že, k mému překvapení a potěšení, jsem se při čtení originálu v angličtině naturalizoval a sžil do jisté uspokojivé míry i s původními jmény a nepřijdou mi příliš cizí a nepostrádají zcela tu jistou krajanskou přívětivost, jak sem se obával. Ale mateřština je mateřština a první čtení je první čtení. A tak české překlady budou mít vždy své místo v mé knihovně a opětovná čtení budou vskutku dilemata nad volbou jazyka.
(Kromě Hobita tedy, tady musím přiznat silnou preferenci angličtiny. Ale toho jsem nikdy nečetl jako dítě.)