J. R. R. Tolkien je i několik desítek let po svém úmrtí nejen že fenoménem doby, ale stále neprobádanou kapitolou umělecké tvorby s puncem nesmrtelnosti.
Bezpochyby položil základy moderní fantastiky, inspiroval mnohého autora či autorku a není na světě snad nikoho, kdo by si pomyslel, že je tento titul přehnaný či snad nadnesený do hyperbolických výšin.
Ale stal se Tolkien nesmrtelnou ikonou, o níž ještě několik desítek let uslyšíme, tím, co o Středozemi publikoval za svého života, nebo naopak tím, co zvládl především jeho syn Christopher?
Přišel pan Pytlík… To se psal rok 1937 a všem bylo jasné, že na svět přišlo dílo, které má šanci změnit svět nejen literatury. Ale aby se tak stalo, musel J. R. R. Tolkien se svou rodinou přečkat útrapy druhé světové války, sepsat tisíce stran rukopisu a živit naději na společné vydání Silmarillionu s Pánem prstenů. Bohužel tomu se nestalo a už jen z podstaty věci – a atraktivnosti děje, jeho dokončenosti, a dalších faktorech – roku 1954 vyšlo jak Společenstvo Prstenu, tak Dvě věže. Bez Silmarillionu.
Anglofonní svět byl na nohou! Gandalf se měl stát prezidentem a kdo nečetl Pána prstenů, jako by nebyl. V dnešním příměru jak by neměl Netflix, Spotify či neznal Goodreads (tedy by byl mnou). A to čekání, než se roku 1955 na pultech objevil Návrat krále… Fantasy se stalo rázem neokrajovou záležitostí brakového charakteru, ale lámalo všechny rekordy. Následníci se předháněli, kdo to svede snad ještě lépe. Ale dlouhé roky se Pánu prstenů nikdo ne a ne přiblížit, natož vyrovnat. Jedni nepokrytě přiznali, že dělají svého Tolkiena, jiní se tvářili, že jsou geniálními autory (a že jejich díla měla podobné mapy, cizí jazyky, myriády ras), ale nebaštil to jen tak někdo.
A to bylo vlastně vše. Mnoho nového se o Středozemi člověk nedozvěděl, někdo napsal dopis Tolkienovi (který ochotně zodpovídal na zvídavé dotazy a odkrýval tajemství Prvního a Druhého věku), někdo jej vyzpovídal pro místní plátek (či celostátní BBC) a někdo se dostal Tolkienovi blíže k tělu, abychom následně mohli čerpat z nekonečné studny textů.
Roku 1962 vyšly Příhody Toma Bombadila, soubor básní, které jednak rozšiřovaly fantaskní svět Toma a jeho Zlatěnky, ale přidaly také básně přímých hobitích aktérů Pána prstenů.
Ač to zní paradoxně, opravdovou tečkou za Středozemí byla taková v českém žargonu Já, písnička, jen pod názvem Cesta jde pořád dál a dál, vyšla roku 1967. Původní vydání obsahovalo jen písně z Pána prstenů a z Toma Bombadila (s notovým zápisem), a v poznámkách jako přídavek Namárië a A Elbereth Gilthoniel s rukopisy Profesora a jejich překlady z řeči elfů. Kniha paradoxně posloužila jako opravdu první velký zdroj gramatiky a slovní zásoby quenijštiny pro nadšence díla JRRT! V témže roce vznikla i nahrávka skladeb této knihy (a v nových rozšířených vydáních bývá přiložena na CD).
A to bylo opravdu vše. Po J. R. R. Tolkienovi zůstala spousta otázek, nedostávalo se odpovědí a myslím si, že by kult JRRT byl sice nesmrtelným dále, ale už ne toliko mainstreamovým, kdyby… Kdyby na scénu nevstoupil Tolkienův syn Christopher.
Za Silmarillion dostal více méně čočku od fanoušků otcova díla a měl na vybranou: buď se na to vykašle, nebo…
Nebo vydá téměř vše, co se vydat dá, a to chronologicky. Dočkali jsme se dvanáctidílné Historie Středozemě (a jednoho Indexu), dočkali jsme se řady jiných děl, uvolněných rukopisů, které vycházely v různých fanzinech, a mistrovské dílo bylo dokonáno. Středozemě je prozatím nejlépe propracovaným umělým světem a těžko hledá následovníky. A pokud, vždy to má autor těžké, neboť je komparován. Kreslí mapy stejně? Mají ty jazyky tutéž etymologii, nebo je to jen změť slov? Jsou postavy, genealogie, vztahy, uvěřitelné? A tak je to Tolkien, nebo je to něco jiného? Autoři to nemají lehké, nálepka Tolkien bude na pozadí svítit u všech ještě dlouho. Možná navždy.
21. století dává Tolkienovi dosti zabrat. Změna vnímání hodnot, hledání křivd minulosti, špatná až nulová empirická zkušenost nové generace čtenářů s historií, špatné chápání okolností vzniku díla, sociálních vazeb ve společnosti před sty lety, a mnoho dalšího, rázem z Tolkiena dělá kacíře. Jednou není dostatečně feministický, podruhé je příliš rasistický, patriarchální, matriarchální, povrchní, nudný, rozvláčný, teologický, často se mu do úst vkládá něco, co si jen dnešní doba myslí, že by tak tomu bylo. A i mezi příznivci Tolkiena to často vře. Nemyslím si, že by dnes byl z doby šťastný, nemyslím si, že by mu dělalo radost, jak se s jeho odkazem a dílem nakládá, jak se dílo modifikuje ve jménu nové pravdy, která za patnáct, dvacet let bude opět jiná.
Tolkien by určitě zůstal rád tím, čím byl. Zábavnou knihou se silným podtextem: Dobro nakonec zvítězí. Konejte dobro, všímejte si okolí, přírody, lidí, nezasévejte zrnka zla a mějte v sobě zakořeněnu pokornost. Věřím, že více by si nepřál. Nehledal by svém dílu něco, co tam není, nehledal za ním více, než v něm je, a určitě by nepopíral svou víru.
A jak by se vám líbila Středozemě, kdyby vše skončilo u života jejího autora? Byla by stále tím, co by chtěli jedni zfilmovat, druzí zdramatizovat a třetí (doplňte si jakékoliv sloveso, mé by nebylo právě lichotivé) seriálovým příběhem?
I ty filmy Petera Jacksona by bez přispění Christopherovy práce byly poloviční, postrádaly by onu hloubku Prvního či Druhého věku. Byly by ještě více plytké.
Nebo naopak by tečka, kterou utvořilo úmrtí JRRT, jeho dílu prospělo daleko více? Dohady, nevysvětlené záhady, to vše by živilo fantazie následovníků…
A to si představte, kolik stovek stran textů stále neuzřelo světlo světa, a ač je pár lidí dostalo k náhledu, nesmí je publikovat, zmínit se o nich. Kolik textů bylo ztraceno. Sám jsem na svém blogu dva z nich už představil: Doworst a Nářek trpaslíka Mîma, odkazy na články přikládám níže.
Nebo je vám to vše tak nějak jedno, Hobit a Pán prstenů vám bohatě stačí a vše ostatní plyne kolem vás?
Ať tak či onak, připomenu na závěr ještě jeden svůj starší článek a budu rád, když nad Středozemí nezlomíte jen tak brzy hůl. Je bezbřehá, je unikátní, je krásná a je stále neobjevená. A hlavně. Středozemě stále je.
Se zájmem jsem si článek přečetla a kvituji důkladnou znalostní bázi i skvělou a neotřelým myšlenku. Je výborně napsaný, jen mě v titulku zatahalo za oči nesprávně použité „tatam“, když nejde o ženský rod. Asi jen překlep nebo nedopatření při předělávce. Ale jinak jsem nadšená!
Pěkný den, moc děkuji! Je možné, že bych neměl psát v jednu ráno a někdy se více zamyslet i nad titulkem článku, moc děkuji 🙂 Moc děkuji za reakci.