Když jsme se v loňském roce rozloučili s Christopherem Tolkienem v krásném věku pětadevadesáti let, kladli si snad všichni fanoušci JRRT otázku, co bude dále?
Já se osobně dosti obával, že se díla ujmou některá komerčně zaměřená jména, naštěstí opak byl pravdou. CJRT, vědom si svého věku a svých sil, pověřil vydáním posledních textů o Středozemi Carla Franklina Hostettera.
Hostettera jsem již krátce představil zde:
Vydání The Nature of Middle-earth se kvapem blíží a nedočkavost roste. Jak jsem ve výše uvedeném článku psal, přikláněl bych se raději k překladu Kořeny Středozemě než Příroda Středozemě, ale to je už věc vkusu/pochopení textu, jenž je zahalen tajemstvím.
Na jaře jsem oslovil Carla Hostettera o rozhovor, ten – byv zaneprázdněn nejen editací textů (ale i prací pro NASA) – se k odpovědím dostal nedávno. Jelikož se na něj vyrojilo novinářů a fanoušků více než dost, svolil nakonec s tím, že některé duplicitní otázky/odpovědi jiného média poskytne i mi s tím, že dotazy navíc poskytne jen pro tento web. Originál některých poskytnutých odpovědí a otázek lze nalézt také na webu www.tolkienista.com od redaktorky Cristiny Casagrande.
Carle, potěšilo mě, že jste svolil k rozhovoru, začal bych triviálním dotazem, jak jste se vůbec stal čtenářem Tolkiena?
„Když mi bylo 13 let, dostal jsem od kamaráda paperbackové vydání Hobita a Pána prstenů při příležitosti stěhování se z York Pennsylvanie do Richmondu ve Virginii, to se psal rok 1978. Do té doby jsem o J. R. R. Tolkienovi neslyšel, ale kamarád věděl, že jsem zapálen do severské mytologie a do série Probuzení tmy od Susan Cooperové, a tak správně odhadl, že si Tolkiena budu užívat. A tak jsem dokola a dokola četl hlavně Pána prstenů, vždy jsem nalezl něco nového a do toho mě fascinovala elfština. Nejraději mám ale Silmarillion, jak pro jeho rozsah, tak hloubku a mistrovskou prózu.“
Výrazně jste přispěl v rámci Tolkienových lingvistických studií coby člen Elvish Linguistic Fellowship v roli editora několika vydání Vinyar Tengwar a Parma Eldalamberon, jak vás tato práce naplňovala?
„Studiem Tolkiena jsem byl fascinován vlastně hned od počátku, kdy jsem uviděl titulní stránku Pána prstenů a chtěl vědět (jak jsem později zjistil), co značí cirth nahoře a tengwar dole. Jelikož to bylo dávno před internetem, bádal jsem na jazycích na vlastní pěst, než jsem na počátku 80. let neoslovil Tolkien Society. Ti mě odkázali na jejich lingvistický plátek Quettar, z něhož jsem se dostal k An Introduction to Elvish od Jima Allana. K tomu se časem přidala úspěšná série History of Middle-earth, tu jsem hltal plnými doušky, zvláště jak se jazyk v rámci desetiletí měnil. Nejlepší pak byla 5. kniha The Lost Road a v ní část The Etymologies. K tomu jsem absolvoval řadu kurzů o angličtině a lingvistice se zaměřením na historickou lingvistiku, starou angličtinu, střední angličtinu, a to vše jen proto, že jsem studoval život a dílo Tolkiena. Když jsem absolvoval univerzitu, tak roku 1988 Jorge Quiñonez začal vydávat zpravodaj Vinyar Tengwar nově vzniklé Elvish Linguistic Fellowship, společné s Mythopoetic Society ve Spojených státech. Ihned jsem se přihlásil, a jelikož jsem si tou dobou pořídil Mac a laserovou tiskárnu, nabídl jsem Jorgemu pomoc s tiskem dvouměsíčníku. Po několika málo číslech jsem se stal editorem, to mi pomohlo se seznámit se s mnoha lingvistickými učenci a společnostmi Tolkiena, například s Christopherem Gilsonem, Ardenem Smithem, Billem Weldenem a Patrickem Wynnem. A zbytek je už historie!“
Jak jste se vůbec seznámil s Christopherem Tolkienem?
„Když jsem byl už pečený vařený v roli editora Vinyar Tengwar, začal jsem si dopisovat s Tolkien Estate a také s Christopherem; zpočátku jen proto, že jsem chtěl získat povolení texty publikovat (z archívů Marquette University).“
Setkal jste se vůbec s Christopherem? Pamatujete si, nač jste se jej jako první věc zeptal?
„Samozřejmě! Bylo to jedinkrát a to v roce 1992, ale už si nepamatuji, co jsme si jako první řekli. Bylo to na Tolkien Centenary Conference v Oxfordu, kde Christopher doporučil mi a mým kolegům, abychom spravovali a vydávali lingvistická díla jeho otce. Byl to velice přemýšlivý a velkorysý pán, zároveň dokázal zaujmout a byl příjemný. Zároveň byl velice důvtipný, dosti sympatický a dokázal mě podpořit, když jsem měl těžké časy. Jsem velice šťastný, že jsem jej mohl mít za přítele.“
Jaké jste měl pocity, když vás CJRT oslovil, že byste mohl vydávat otcovo dílo?
„Pokaždé, když jsem obdržel cokoliv od Christophera, byl jsem více než nadšen! A je jedno, zda se jednalo o fotokopie či o dopisy.“
Zároveň jste prvním editorem Tolkienova díla po smrti Christophera a dostal jste tu čest vydat The Nature of Middle-earth, čí to byl vlastně nápad?
„Na tom, co jednou bude The Nature of Middle-earth, jsem začal pracovat vlastně už před pětadvaceti lety, když jsem prvně dostal celý balík fotokopií něčeho, čemu Christopher Tolkien říkal „pozdní filologické eseje“. Z tohoto setu jsem vydal hned tři texty ve Vinyar Tengwar a tyto zároveň budou i v Nature: „Ósanwekenta“, „Notes on Órë“ a „The Rivers and Beacon-hills of Gondor“. Poté mě Christopher poprosil s francouzskými texty o elfí reinkarnaci, které publikoval La Feuille de la Compagnie vol. 3 z roku 2014 a které se zřejmě objeví i v Nature. Kdo tyto texty v daných plátcích četl, tak jistě ví, že jsou plně lingvistické a zabývají se hlavně přírodou a/nebo filozofickými a metafyzickými tématy. Jelikož Christopher věděl, jak moc mě tato témata zajímají, zaslal mi i další štos fotokopií otcových pozdějších spisů podobného tématu, abych případně zvážil, zda a jak by mohlo být téma publikováno. Tak jsem shromáždil téměř vše publikovaného a i nepublikovaného z archívů Tolkiena a začínal jsem tušit, jak vše hezky propojit do koherentní podoby. A když se tak stalo, bylo jasné, že kniha obsáhne obojí vnímání anglického slova nature: fenomén viděného a i smyslově vnímaného světa, včetně zemí, flory a fauny; ale i metafyzický, vrozený a základní charakter světa a jeho obyvatel. Christopher souhlasil s touto myšlenkou a naštěstí návrhy knihy viděl a schválil i mnou editované texty dříve, než navěky odešel.“
The Nature of Middle-earth přinese čtenářům pozdní díla JRRT, jelikož se nedá obsah prozradit, lze alespoň nalákat čtenáře, nač se mohou těšit?
„Nemohu nic přesně říci, ale prozradit lze, tak že Nature potěší hlavně ty, kteří se zajímají o popisné a historické části v Nedokončených příbězích a v Morgothově prstenu.“
Na závěr bych se zeptal, zda lze očekávat více děl od Tolkiena?
„Nemohu jistě říci, ale domnívám se, že ze Středozemě toho už moc nezbylo, co by nebylo publikováno. Existuje celá řada nepublikovaných děl z akademické půdy, tak jako spousta verzí již vydaných děl – jedním z nich je The Homecoming of Beorhtnoth, který je uložen v archívu Bodleian v Oxfordu. A taky máme dost nepublikovaných dopisů, co se však týče Středozemě, jedná se maximálně o verze příběhů, které byly vydány a které by primárně sloužily k tomu, abychom ještě detailněji zkoumali, jak k nim přistupoval samotný Christopher v rámci The History of Middle-earth.“
Úvodní foto: Ted Nasmith (www.tednasmith.com)
2 thoughts on “ROZHOVOR: The Nature of Middle-earth bude pro všechny příznivce Nedokončených příběhů a Morgothova prstenu, láká na novinku Carl F. Hostetter”