Černá řeč skřetů je jedním z těch méně Tolkienem rozvinutých a propracovaných jazyků, jako například i řeč entů, a nedává nám mnoho prostoru jakkoliv více se v ní rozvíjet.
Zjednodušeně řečeno, známe vlastně jen dvě ucelené věty v Černé řeči. Tou první je (v českém fonetickém přepisu) známé:
Aš nazg durbatulûk, aš nazg gimbatul,
aš nazg thrakatulûk agh burzum-iši krimpatul.
V anglickém originále pak:
Ash nazg durbatulûk, ash nazg gimbatul,
ash nazg thrakatulûk agh burzum-ishi krimpatul.
V překladu Stanislavy Pošustové – Menšíkové pak Obecnou řečí známý rým:
Jeden Prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže.
(Ne)praktická vsuvka
Nejznámější nápis z Jednoho se stal uměleckou modlou mnohého Tolkienisty, ale samotný Tolkien z toho dvakrát na větvi nebyl, jednoduše označil všechny, kdo si nápis dávali na trika, zdobili jím těla,… za lidi, kteří nepochopili jeho dílo. Vždyť to bylo čiré zlo, budu-li opravdu krutý, přirovnal bych to k vyobrazování křesťanského kříže vzhůru nohama (ne však ve smyslu Petrova kříže, nýbrž toho satanova). Čímž jsem odbočil od tématu a nyní zase zpět k Černé řeči.
Druhá věta Černou řečí se nachází ve Dvou věžích, v kapitole Skurut-hai (v anglickém originále The Uruk-hai) a zazní v následujícím kontextu:
„Kdyby bylo po mém, už by sis přál, abys byl mrtvý,“ zasyčel druhý. „Já bych tě naučil pištět, ty mizerná kryso.“ Sklonil se nad Pipinem a žlutými tesáky se mu cenil do tváře. V ruce měl černý nůž s dlouhou zubatou čepelí. „Lež klidně, nebo tě polechtám tímhle,“ vyhrožoval. „Neupozorňuj na sebe, nebo zapomenu na rozkazy. Hrom aby do těch Železňáků! Uglúk u bagronk ša pušdug Saruman glob búbhoš skai!“ Přešel do dlouhého hněvivého brebentění ve vlastním jazyce, které pomalu tichlo v mručení a vrčení.
Stanislava Pošustová – Menšíková, Dvě věže, kapitola Skurut-hai, Argo
V originále čteme: Uglúk u bagronk sha pushdug Saruman-glob búbhosh skai.
Ale o významu věty se v celém Pánu prstenů nedozvíme lautr nic. Dodatek F – I. Jazyky a národy Třetího věku zůstává na informace skoupý taktéž, v pasáži O ostatních plemenech se sice píše o Skřetech a Černé řeči, ale nic nového nám Tolkien nepřináší. Maximálně vysvětlení, že „skřet“ se sindarsky řekne skirit a že „…příbuzné bylo slovo skurut v Černé řeči, třebaže se ho vesměs používalo jen pro velké skřetí vojáky, kteří se v tom čase vynořili z Mordoru a Železného pasu. Menším druhům se říkalo snaga „otrok“; říkali jim tak zejména skurut-hai.“ Vrátíme-li se ale k anglickému originálu, pak sindarský pojem byl orch, zatímco v Černé řeči uruk. Snaga zůstal v českém překladu beze změn.
Pominu-li zmínku o slovu tark, doplňuje JRRT skřetí řeč ještě překladem slova ghâsh (česky ghâš) pro oheň a Sharkû (česky Šarkû) pro „stařec“.
Ale zpět k oné větě, která zůstává bez překladu a ke které Dodatek F píše: „…kdežto kletba mordorského skřeta byla pokleslou formou, jíž užívali vojáci Temné věže, jejichž kapitánem byl Grišnákh. Šarkû znamená v oné řeči „stařec“.“ Konec. Finito. Následuje pasáž o skalních obrech.
Pokud se ale začtete do The Peoples of Middle-earth, naleznete docela krátkou noticku, kde Christopher Tolkien v rámci spousty verzí Dodatků z let 1951 a novějších zmiňuje jednak fakt, že jeho otec skutečně litoval, že vůbec jaké Dodatky kdy slíbil, a že v jedné z novějších verzí Dodatku F v pasáži o skřetech měla být textace původně následovně:
„…kdežto kletba mordorského skřeta byla pokleslou formou, jíž užívali vojáci Temné věže, jejichž kapitánem byl Grišnákh. Uglúk do žumpy, ša! Do špinavého hnoje; Saruman, ten velký blázen, skai!“
Jenže tady mé vyprávění nekončí, pokračuji tím, čím jsem vlastně v mém reálném životě začal. Nedávno jsem si po nocích četl starší čísla Vinyar Tengwar a s chutí si četl spousty článků mého oblíbence, Carla F. Hostettera (autora The Nature of Middle-earth). A tam jsem narazil na článek Uglúk do jámy s hnojem.
Zmiňuje tam, že v Marquette University Archives leží spousty rukopisů Dodatků, které se od finální verze příliš neliší, ale že přeci tu a tam nějaká ta zajímavost nezůstala bez povšimnutí, doslova píše, že jednou z obětí Tolkienových editací byla Poznámka k Dodatku E, kde nakonec zůstalo jen: „…gh v Černé a skřetí řeči představuje „znělé ch“, jako v ghâš, agh.“
Ale před škrty tato věta pokračovala následovně: „Bh se v úryvku pokleslé Černé řeči vyskytuje ve složenině búb-hoš.“ A k této větě Tolkien přidal poznámku dané věty s překladem (kdy nahrazuju zápis JRRT sh za české š):
Uglúk u bagronk ša pušdug Saruman-glob – búb-hoš, skai!
„Uglúk do jámy s hnojem se smradlavým špinavcem Sarumanem – prasečí střeva, fuj!“
Carl F. Hostetter ještě dodává, že větu řekl Grišnâkh (zda cirkumflex nad a, namísto čárky, je omyl, či ne, nevím), také autor nepíše, kde bere jistotu, že větu řekl právě Grišnákh.
Ale všemu bádání není konec, samozřejmě někdy si musím pomoci googlením, nebo diskuzemi s kamarády, protože člověk opravdu nemůže obsáhnout všechno. Nakonec jsem otevřel ještě starší číslo Parma Eldalamberon a nalezl:
„Hrom aby do těch Železňáků! Uglúk u bagronk ša pušdug Saruman glob búbhoš skai!“ Přešel do dlouhého hněvivého brebentění ve vlastním jazyce, které pomalu tichlo v mručení a vrčení.
[Ugluk] u bagronk ša pušdug Saruman-glob.
búbhoš – skai!
Uglúk na muka (do mučírny) se smradlavým špinavcem Sarumanem.
kupa hnoje. skai!
Text editoval Chistopher Gilson a čítá okolo dvou set stran, Tolkien jej sám pojmenoval Slova, fráze a pasáže, kde významově ve všech jazycích užitých v Pánu prstenů vypisuje význam všech svých slov všech svých jazyků v kontextu. Zdá se být pravděpodobné, že tato stať je z celého trojlístku ta poslední a že vznikala dlouho po vydání PP, resp. před druhým revidovaným vydáním.
Co napsat závěrem? Zůstává nejen otázkou, kdo vůbec zmíněnou větu řekl (Grišnákh či jiný nepojmenovaný skřet?), ale i přesný význam. Máme věřit verzi, kterou světu přednesl syn Christopher v Peoples z počátku 50. let 20. století? Nebo snad Hostetterově verzi Dodatku z archívů Tolkienových rukopisů, kde se přeci jen věta liší? Či snad té z Tolkienova lexikonu svých jazyků? Až bych věřil, že CJRT byl natolik přesvědčen poslední verzí, se kterou by byl jeho otec spokojen, že ta jeho by mohla být ta „správná“.
Závěrem jen uvedu, že jsem pracoval s českým vydáním Dvou věží a Návratem krále od nakladatelství Argo (jelikož verze Mladé fronty čítají menší nuance), vše jsem porovnával s posledním vydáním The Lord of The Rings, samozřejmě s výtisky Vinyar Tengwar a Parma Eldalamberon. Doprovodná ilustrace (tedy její zvětšený výřez) pochází z roku 1932, kdy JRRT do svých vánočních dopisů dětem zakomponoval vizuálně i skřety.
