Nedávno jsem velice nadšeně dočetl knihu Tolkien’s Modern Reading od Holly Ordwayové a zařadil ji okamžitě mezi must have knihy všech Tolkienofilů. Více pak zde:
Což mě inspirovalo začít se zajímat nejen po klasických zdrojích inspirace Profesora, tedy severské legendy, ale jít o stupínek výše a pídit i o dalších zdrojích.
Začal jsem Červenou knihou pohádek (The Red Fairy Book) od Andrewa Langa, které (mimo jiné) můžeme vděčit za Morii. Tedy za ono slovo, které dostalo dosti významného místa v mytologii JRRT.
Andrew Lang sepsal na pomezí 19. a 20. století více než dvacítku „barevných“ knih pohádek. Jak uvádí právě Ordwayová, Tolkien se narodil v době vydání té Zelené, zatímco inspirace nacházel i ve Žluté či právě zmíněné Červené.
Lang do každého sborníku sepsal celou řadu pohádek, zdroje hledal všude po světě. A pokud nebude co právě číst, vím, o kterou sérii mít dále zájem.
Vrátím-li se k Morii. Mladý Tolkien slyšel norskou pohádku Hrad Soria Moria a slovo „Moria“ se mu tak líbilo, že jej zasadil do svého univerza.
A o čem Hrad Soria Moria je?
O budižkničemu Halvorovi (už ono jméno Halvor ve mně vyvolává elfa), jenž se nikde neuchytil a rád trávil volné chvíle hrátkami s popelem od krbu. Jednou však překonal svůj stín a nechal se najat na práci na moře, aby poznával cizí kraje.
Jednoho dne zavála bouře celou bárku k neznámému pobřeží, a zatímco kapitán a jeho posádka čekala na vítr, Halvor se sám vydal pátrat po pevnině.
Tu narazil na první hrad, kde byla vězněna princezna, kterou trýznil skalní obr (či troll). Ten měl tři hlavy a porazit šel mečem z daného hradu, přičemž se Halvor musel napít z flakónku u něj, aby jej vůbec uzvedl. Tříhlavého obra skolil a princezna jej poprosila o záchranu dalších sester.
Postupně tedy sklátil v dalších dvou hradech šesti- a devítihlavého obra, zachránil všechny princezny; tu nejmladší chtěl za ženu a za odměnu dostal v moderní řeči napsáno „teleportační“ prsten.
I vydal se sám za rodiči, ti jej zprvu nepoznali (vypadal jako král), ale poté byli rádi. Halvor nechtíc povolal všechny tři princezny do své domoviny a ty mu v noci zaměnily prsten za jiný a vytratily se domů.
Jenže Halvor neotálel a vydal se svou nejmladší princeznu hledat tajemný hrad Soria Moria. Nepomohla mu ani stará bába na cestě, ani samotná Luna, ale až Západní vítr – v kombinaci s obdobou sedmimílových botou. Princezny, které právě na hradě Soria Moria pořádaly hostinu pro šlechtice a rytíře ve snaze úspěšně završit vdavky, nakonec našel, lstí odhalil svůj příchod a – pro mě nečekaně – mu nejmladší princezna ihned padla do náruče se slovy: „Who is most worthy to have one of us – he who has delivered us from the Trolls or he who is sitting here as bridegroom?“ Resp. s: „Yes, he is the right one.“
A tím pohádka končí.
Nicméně Červená kniha pohádek přináší i The Story of Sigurd, další inspirativní zdroj. O něm třeba někdy příště.
