Poměrně živě si pamatuji ani ne tak na rok (určitě v rozpětí 1996 – 1998), jako na okamžik, kdy jsem si zakoupil anglické vydání Pana Blahoše, tedy knihu Mr. Bliss. Byl jsem opravdu nadšen, vždyť do mé knihovny doputovala nejen druhá kniha JRRT v originále, ale především pak poměrně neznámý příběh, jemuž se tehdejší fanziny Minas Tirith, Palantír či Thorin nevěnovaly a tak mě čekalo vzrušující dobrodružství.
Má gymnaziální angličtina stála tehdy daleko více za prd, utíkal jsem zakoupit pořádný anglicko-český slovník a jal se překládat.
A tak – dle mého soukromého úsudku – vznikl první český překlad Pana Blahoše, tedy Pána Blaženého. Slovo od slova, listuje ve slovníku. Nejdříve klasicky inkoustem, následně strojopisem. Ano, jsem opravdu ještě generace, která měla doma psací stroj a která jej dennodenně využívala, a to bez poznámek okolí, že hlučím; jednalo se o běžný kolorit nejen městského puberťáka.
Kniha vyšla posmrtně roku 1982, ač je její vznik datován na začátek 30. let minulého století. Dnes se již nedá stoprocentně prokázat, kdy se JRRT chopil pera, pastelek a pohádku pro své děti sepsal. Také se vedou dohady, zda kniha popisuje Profesorovy nezdary v řízení nebo zda si JRRT transformoval příběh k oblíbeným hračkám svých synů (autíčko a tři plyšový medvídci).
Když už bylo jisté, že se Hobit dočká publikace, rozhodl se Tolkien (společně s dalšími rukopisy) příběh Pana Blahoše předložit vydavateli. A nebyl odmítnut! Allen & Unwin o vydání přemýšleli a chtěli knížku dostat na pulty. Problémem byla ale grafika, která nutně potřebovala překopat, a na tomto bodě vše ztroskotalo. V dopisu ze 17. ledna 1937 určenému C. A. Furthovi z Allen & Unwin píše Profesor (kráceno):
„’Pan Blahoš‘ byl doručen bezpečně zpět. Mohu sdílet své překvapení nad Vaším milým dopisem z následujícího rána. Nedokázal jsem si ale představit, kolik potíží může přinést. Podle mého obrázky jen dokazují, že autor neumí kreslit. Ale jestliže se Vaše společnost domnívá, že stojí za vydání, pokusím se je zjednodušit tak, aby se daly reprodukovat. Taky by bylo velkou pomocí, kdybyste mi laskavě zatelefonovali, jak navrhujete, a poradili mi.“
Uplynul tři čtvrtě rok a Tolkien panu Unwinovi napsal:
„Každopádně bych mohl s sebou do kanceláře přibrat Pana Blahoše, abyste mi poradil, jak z něj udělat reprodukovatelné dílo, jak slíbil pan Furth?“
Celý dopis viz starší článek (či v sekci Překlady/Tiskoviny):
http://hobbit.news/dopisy/dopisy-jrrt-kdyz-tolkien-nevedel-co-by-mohli-hobite-jeste-svetu-nabidnout/
Rok se ale sešel s rokem a 17. února 1938 Tolkien psal C. A. Furthovi poněkud rezignovaně:
„’Pan Blahoš‘ byl doručen bezpečně zpět. Omlouvám se, že jste s ním měl tolik problémů. Přeji si, abyste nalezl někoho, kdo obrázky správně překreslí. Nemyslím si, že to zvládnu. Ať tak či onak, nemám teď vůbec čas – je mnohem lehčí napsat příběh ve příležitostných okamžicích, než kreslit (ačkoliv obojí není snadné)…
Říká se, že nejvíce úsilí vložíme do prvního kroku. Já si to nemyslím. Jsem si jist, že bych mohl napsat neomezeně ’prvních kapitol‘. A skutečně jsem jich mnoho napsal. Pokračování Hobita je stále tam, kde bylo, a já mám jen mlhavé představy, kam děj posunout. Nikdy nad pokračováním ani nepřemýšlím, obávám se, že jsem prohospodařil všechny oblíbené ’motivy‘ a postavy v původním ’Hobitovi‘.
Než se vůbec do něčeho pustím, nechám si ve věci ’Pana Blahoše‘ poradit. Těžko se tak stane před mou dlouhou dovolenou či před ukončením ’výzkumného stipendia‘.“
Debaty o Panu Blahošovi sice pokračovaly do roku 1939, poté ustaly a ke knize se již nikdy nikdo za života JRRT nevrátil.
O čem vůbec je kniha? O muži, který rád nosil cylindry, žil s Žirafíkem a jednoho dne se vypravil zakoupit auto, čím strhne jednu katastrofu za druhou a vzniká panoptikum groteskních situací. Osobně na mě dýchá z této knihy asi nejvíce „britství“, které Profesor v imaginárních příbězích kdy sepsal.
Vydavatelství Argo tento mini skvost vydalo roku 2015 a konečně zakotvilo česká pojmenování jednotlivých postav. Kupříkladu takový Žirafík… Já jej kdysi pojmenoval ohyzdně Žirokrálík, zatímco Michael Bronec (Straky na vrbě) navrhoval překlad Králikafa. On sám si toto asi už ani nepamatuje, ale když jsem anglicky neuměl ani zbla, popadl jsem tehdy korespondenční lístek (ty už snad ani neexistují) a poslal na druhý konec republiky pro mě neznámému strůjci a tvůrci Thorina dotaz – Jak byste přeložil Girabbit do češtiny? Michael Bronec zaslal promptně odpověď. A jak jsem nyní – po více než dvaceti letech – dohledal, nedal jsem na jeho rady a svůj slovo-od-slova překlad držel pevně v rukou!
Každopádně vydání Arga se drží již anglických edic po roce 2007, kdy došlo k velkému přeskenování originálních obrázků a textů. A vlastně zde mám jednu velkou mezeru ve své sbírce, můj Mr. Bliss spatřil světlo světa roku 1994 (coby druhé vydání) a ač se jedná o pěknou knížku, kvalita obrázků je holt znát. Překlad do češtiny je svižný, baví a rozhodně mohu doporučit. Na druhou stranu – čistě subjektivně – pokládám toto dílko obecně za nejslabší ze všech prozatím publikovaných malých povídek. Umělecky (čti ilustracemi) je však na výši, zde se Profesor opravdu vyřádil. A hlavně, jak píšu už zde:
http://hobbit.news/zajimavost/o-hobitech-a-pastelkach-aneb-byl-prvni-bilbo-s-ceskymi-koreny/
možná i Pana Blahoše kreslily pastelky českého původu Koh-i-Noor Hardtmuth!
Je to taková hloupost, ale rád bych uvedl drobnou podobnost mezi Hobitem a Panem Blahošem, tedy úvodních vět anglických originálů:
„In a hole in the ground there lived a hobbit.“
„Mr. Bliss lived in a house.“
A v obou případech pokračuje popis interiéru. Náhoda?
V titulku článku se zmiňuji o Rusech. Nedávno médií proběhla informace o znovunalezení třicet let staré filmové verze Pána prstenů, jež je volně dostupná například na YouTube a jež vyvolala spíše posměch, než cokoliv jiného. A ani se nedivím. Každopádně Rusové se chopili – snad jako první a jediní – „filmového“ zpracování Pana Blahoše! Azbukou zhola nevládnu, takže věřím, že titul Мистер Блисс je správný a že se nejedná o nějakou vyskloňovanou verzi.
V tomto případě máme před sebou slovutné dílo z roku 2004. Začíná krátkou čtyřminutovou předmluvou, následuje pak skoro půlhodinové rozpohybování obrázků JRRT:
Líbilo? Mi rozhodně ano!
A kdo nemá Pana Blahoše ještě doma, ať neváhá, dětem se knížka může a bude líbit.