Ztracený Tolkienův Chaucer, polozapomenutá vášeň Profesora

Když jsem před třemi lety prvně četl Tolkien’s Lost Chaucer, přiznávám bez mučení, unikalo mi dost faktů v knize samotné. Za vším samozřejmě stála má neznalost díla a i života Geoffreyho Chaucera, zároveň i ledabylé pokusy narychlo na internetu pobrat základní myšlenky autorova díla.

Nedávno jsem si řekl, že to celé změním a zkusím to znovu a lépe. Pokud mi někdo poví, jak je Silmarillion těžké čtivo (přičemž opak je pravdou), nechtěl bych znát názory lidí na knihu Johna B. Bowerse, jenž má Ztraceného Tolkienova Chaucera na svědomí.

Ne že by byl samotný text náročný (co do významu), ale chybějící znalosti Chaucerova díla mohou být opravdu limitující. Pro mnohé i chybějící znalosti alespoň základních linek v Tolkienově životě a v jeho díle.

Jelikož se o vášni k dílu Chaucera nevěnoval (z důvodu nevědomosti) ani Humphrey Carpenter ve svém Životopisu, nebylo o existenci jakéhokoliv textu veřejně známo. Vše se změnilo roku 2006, kdy vyšlo najevo, že se ve 20. letech minulého století J. R. R. Tolkien intenzivně zabýval Geoffreym Chaucerem, neboť pomáhal oxfordskému nakladatelství Clarendon s jakýmsi výborem díla středověkého spisovatele. Dochovalo se 160 stran poznámek (pro Tolkiena typicky) nedokončeného díla s pracovním názvem Výbor z díla Chaucerovy poezie a prózy. Roku 2022 je tomu přesně 100 let, kdy na Chaucerovi začal pracovat.

John M. Bowers po dva roky sbíral materiály, po ruce měl nejerudovanější scholastiky na poli Tolkienovém a výstupem jeho snažení je tří set stránková kniha Tolkien’s Lost Chaucer.

Tolkien byl cool dříve, než to bylo v módě

Tolkien se rád převlékal, tuto jeho libůstku dokládá celá řada historek, laicky řečeno – byl jedním z prvních cosplayerů na světě. Vyžíval se v tom, což dokládá také dvojice přednášek z let 1938 a 1939, kdy převlečen za Geoffreyho Chaucera přednášel na pozvání Laureáta básnické ceny Johna Masefielda zpaměti Povídku kněze jeptišek a Povídku šafářovu z Canterburských povídek (vycházím z překladů Františka Vrby).

Toto je jedna z těch pikantností, které Bowersova kniha přináší, a není tou poslední.

Ztracený Tolkienův Chaucer je rozdělen do osmi základních bloků a dosti podrobně popsaného úvodníku, v němž si postesknete po Silmarillionu a desítkách jmen na prvních stranách, neboť Bowersem sestavený seznam kamarádů, rádců a jiných pomocníků vydá na několik dlouhatánských odstavců.

Nicméně dále se seznamujeme se čtyřkou Chauceriánů, tedy následníků ve stylu a i formě, a plynuje přecházíme už k samotnému Clarendonskému Chaucerovi, jak se 160strankovému textu zove.

Kniha nepřináší poznámky a textace v úplném znění, spíše popisně, čemu se Tolkien věnoval, jak které dílo Chaucera pojal, co jej zaujalo, co si poznačil (a často jsou útržky poezie citovány), proč tak učinil, atd. Včetně různých etymologií (to by to nebyl Tolkien) či filologických tezí a úvah.

Jak jsem psal na začátku, text se špatně čte, když nevíte o Chaucerovi zhola nic, když nemáte obecný přehled o britské literatuře, místy obecně o té evropské. Autor knihy přináší korespondence Profesora, časové posloupnosti s životem JRRT a návaznosti na jiná mnohdy nedokončená díla. Samozřejmě odkazy na vydaná díla Chaucera v díle Tolkiena (Středozemi je věnován jeden celý blok).

Velká část knihy je věnována v roce 1934 vydanému (a v roce 1931 čtenému) dílu Chaucer as a Philologist: The Reeve’s Tale (v překladu jako Chaucer coby filolog: Povídka šafářova). To se dočkalo několika přetisků i v moderní době a není toliko neznámým.

Bowers jde ale dále, do hloubky, pitvá jednotlivá díla Chaucera a poukazuje paralely se vším, co kdy JRRT sepsal, a ne jen v globálu, často na konkrétních případech, větách, chování postav, případně v duplicitě slov v určitém kontextu (proč a v jakém významu použil Chaucer určitý pojem, zatímco Tolkien posunul význam dále!).

Samozřejmě číst knihu bez povědomí o fenoménu jména Geoffrey Chaucer můžete, ale přijdete o 70 % zábavy. Zábavy v uvozovkách.

Neříkám, že bych se Chaucerem věnoval do hloubi, přesto Martinem Kovářem sepsaný život tohoto autora vám dá slušný základ, Canterburské povídky přidají to podstatné, ale pokud jste už v minulosti nečetli Tolkienova Beowulfa, Perlu, Sira Orfea, Húrina a jiné (mimo ta základní díla samozřejmě), budete jen čtenářem vět, která vám nebudou dávat zpravidla žádný význam.

Krásná je poslední kapitola: Otcové a synové. Zjednodušeně se v ní píše, že nebýt krásných vztahů jak Chaucera, tak Tolkiena se svým(i) synem(y), i opačně jejich synů ke svým otcům, není ani jeden tím, čím jsou.

V obou případech odvedli synové olbřímí kus práce, poctivé a přesné, díky níž známe díla obou fenoménů svých dob v té nejryzejší podobě.

František Vrba byl borec, ne že ne!

A proč ten nadpis? Protože je to pravda. Představte si, že první ucelený překlad Canterburských povídek má na svědomí František Vrba, jehož překlad vyšel roku 1941! A proč to zmiňuji? Protože je to týž František Vrba, který o 37 let později uvedl v život Hobita také pro české čtenáře.

Zajímavostí českého vydání Canterburských povídek je to, že nikdy nevyšly celé. Vrba některé básně vypouští a nahrazuje je jen jednostránkových popisem děje (v próze), zatímco jiní autoři se uchýlili k různým převyprávěním či zkracování. Ale ten slovník Františka Vrby! Oáza na duši, vždyť slovník grandiózního překladatele je pomalu ztracen ve vlnách historie, nepoužívá archaismy, spíše slova krásná (ale určitě ne hojně užívaná za jeho života, natož dnes).

Koupit, či nekoupit? Toť otázka

Měl-li bych jednoznačně říci: Knihu si musíte koupit, protože… Patrně bych dlouho váhal, proč vlastně. Jedním z důvodů musí být určitá maniakálnost ve vašem vnitřním já, která vás nutí vědět vše o životě, díle a pohnutkách JRRT. Dalším důvodem by byla logická návaznost, jste-li milovníkem Chaucera, literatury dané doby obecně a chcete se dozvědět i něco nového o Chaucerovi. A proč? Protože…

Tolkien ví o Chaucerovi více, než jakýkoliv jiný člověk na světě.

John Masefield, Laureát básnické ceny, 1930-67

A pokud čemukoliv výše zmíněnému nehovíte, knihu fakticky neoceníte. Netrapte se s něčím, co není ten Tolkien, kterého znáte například z Pána prstenů.

Hodnocení Starého Brala

Plusy:

• Pokud pídíte po kde čem, co se váže k Tolkienovi, bude vaše srdce plesat, jásat a skotačit, tolik informací, textů, dalo by se říci až německé preciznosti
• Velká porce informací, analogií, myšlenek, které vyvolávají otázky
• Krásná kniha, byť prosta ilustrací, obsahující minimum fotografií, přesto neurazí

Mínusy:

• S žádnými vědomostmi vlastně nečitelná, ztratíte se. Holt musíte sáhnout po jiných knihách, nebo aspoň po googlu a hledat informace. Triptychy mohou usnadnit pochopení knihy, ale lepší je mít opravdu načteno.

Hodnocení: 92 %

Základní informace

Název: Tolkien’s Lost Chaucer
Autor: John M. Bowers
Rok vydání: 2019
Počet stran: 310
Nakladatelství: Oxford University Press
ISBN: 978-0-19-884267-5