Dnešní příspěvek je z kategorie jsem v jistém smyslu nerd, ale vůbec mi to nevadí. Hobit je stále tou zásadní knihou, díky níž bychom žádného Tolkiena možná ani neznali, neměli bychom plné knihovny jeho textů a už vůbec bychom neměli elfy s jejich sindarštinou, příběhy o Gondolinu, nebo komplexní fantasy světa v podání mnoha jiných nástupců daného žánru. A to i přes fakt, že celé univerzum existovalo už o dvacet let dříve.
Nyní tedy postupně ke všem zajímavostem, hezky popořadě:
1. Devět vydání, jeden překladatel
Nebývá ve světě (a to ani v sousedním Polsku či Slovensku) zvykem, aby se kniha dočkala jediného překladu a ani po 43 letech si nikdo netroufl na jiný překlad, který by se odvážilo vydavatelství i vydat. Na obrázku níže větší Hobit z roku 1978 vedle toho z roku 1991. Obě vydal Odeon, co je však zásadní rozdíl (již dříve jsem o něm psal v článku: http://hobbit.news/recenzeknihy/chumaji-aneb-knizni-hobit-v-socialistickem-ceskoslovensku/ ), že první vydání má za překladatele uvedeno Lubomíra Dorůžku, ač skutečným autorem byl František Vrba, jehož jméno otisklo až první porevoluční vydání, na obrázku vpravo.
2. Pytlík vlastně není Pytlík
Co to tu povídám, vždyť Baggins je odvozeno od slova Bag, tudíž je to Pytlík, a hotovo! Ale chyba lávky. Jak píše Tom Shippey v jeho The Road to Middle-earth, pravděpodobně pochází slovo Baggins od bagging, o němž Oxford English Dictionary píše, že: „užívalo se v severních hrabstvích Anglie pro jídlo jedené mezi pravidelnými jídly; v současnosti, zvláště v Lancashire coby odpolední jídlo, čaj o páté, v pravém významu“. A tedy… Bilbo by tedy měl být Bilbo Svačinka. Ale na Pytlíka už jsme tak nějak všichni zvyklí. Tom Shippey samozřejmě nabízí delší výklad, s různými odkazy a citacemi, zjednodušeně naráží na fakt, že hobité jedli kontinuálně furt, a Bilbovo příjmení toto mělo zohledňovat.
3. Ne všechna česká vydání mají Tolkienovy ilustrace
Když vyšel u nás Hobit prvně (a i podruhé), doprovázely je ilustrace Jiřího Šalamouna, ty i po letech neustále udivují zahraniční sběratele a o česká vydání je proto stále zájem. Bohužel toto vydání – jako jediné – nemá jedinou originální kresbu JRRT, vše je přetvořeno rukou Šalamounovou.
Ilustraci run a map jinak obsahují všechna oficiálně vydaná díla (nepočítám zde dva roky staré studentské práce a další art díla nekomerčního rázu, která fakticky neznám).
Barevné ilustrace Profesora obsahuje pouze 3. a 5. vydání.
Ilustrace Alana Leeho či Jemimy Catlinové naleznete ve 4. (2. Argo), resp. 8. vydání.
4. Žádný český Hobit nemá Tolkienovu obálku
Ano, je to tak. Ač u nás vyšlo spoustu vydání, nejvíce se tomu blíží to 9. Bohužel to jen využilo určité části ilustrace, navíc ve zcela jiných barvách. Ale nehleďme koňovi na zuby, když už ho vedou chromého.
5. Tři vydavatelé
O Hobita se za těch 43 let postarala jen tři vydavatelství. Vše začal Odeon prvními dvěma kusy (1978 a 1991). Poté už práva převzala Mladá fronta (1994 až 2003), poslední roky Tolkiena opečovává Argo (2005 až 2016). Kdy a zda se dočkáme dalších vydání, je ve hvězdách. Popravdě asi není potřeba, hlavní je formou dotisků udržovat stávající vydání při životě.
6. Zmatečné číslování českých vydání
Pokud máte všechna vydání (a já se přiznávám, že nemám dotisky od Argo, neboť na rozdíl od Mladé fronty jsou k nerozeznání stejné, Mf u dotisku na obálce ujely nejen barvy, ale i onen hologram má jiný vzor, proto jsem jej pořizoval), zjistíte, že knihy neseřadíte dle vydání.
1. vydání (1978), 2. vydání (1991), 3. vydání (1994), 4. vydání (2002), 5. vydání (2005), 5. vydání (2005, limitované kusy), 2. vydání (u Argo) (2006), 7. vydání (2012), 8. vydání (2013), 9. vydání (2016).
Za mě tedy je vydání deset, ale hádat se nebudu. Třeba to nějaký dotisk napravuje a já jen nepostřehl. Rád se ale nechám v komentářích opravit, jak tomu tedy je. Šesté vydání prostě na světě není, buď to je ono 2. u Argo, nebo 5. limitované vydání. Who knows.
6. Limitovaná vydání
Nakladatelství Argo se pustilo do smělého plánu a připravilo pro nás dvě krásná vydání, jedno v kůži (limitováno na 66 kusů) a druhé plátěné (limitováno na 134 kusů).
Za tento počin patří realizátorům velké díky. Byť osobně já nejsem zastánce limitovaných edicí, zvláště v době, kdy první překupník pobere, co se dá, a zbytek jen smutně kouká. Nebo se někdo narodí o něco později a nemá se už k titulům jak dostat.
Mám rád print on demand, jistě, nejsme Anglie či Amerika, kde si to můžeme dovolit, ale své kouzlo to má. Člověk se dostane ke vzácnému vydání, a zároveň (i přes vyšší cenu) nepřijde vinou překupníků na buben pro svou vášeň a koníček.
7. Hobití knižní doplňky
Hobitích doplňků je tolik, že bych, kdybych je sbíral, měl byt plný asi jen jimi. Já vybírám (a sbírám) jen ty knižní, a ty vyšly vlastně jen tři, nebo dva?
Mladá fronta vydala jak Komiks (který posléze v daleko lepší podobě přetisklo Argo), tak Mapu k Hobitovi. Více toho, je-li mi známo, nevyšlo. A pokud ano, řadím knihy či hry spíše už do kategorie Tolkien-related. Do tohoto seznamu dle mého uvážení nepatří. Neřadím zde ani tiskoviny SPDPJRRT a jejich Komix Hobit.
8. Oblíbená vydání
Pominu-li Šalamounem ilustrované (první) vydání, obecně se mezi sběrateli a nadšenci stále nejvíce poptává červené vydání Mladé fronty. Proč, je mi záhadou, snad pro ty hologramy, které zdobily celou řadu knih edice 90. let?
Také mám to červené vydání rád, ale nepohrdnu ani tím prvním od Argo v černém obalu. Komplet knih Tolkiena pak působí komplexně a je škoda, že nové knihy už vychází spíše s ilustrovanou obálkou. Resp. že není možnost si zvolit svou cestu: zda jít černým menším formátem, či útlejším vyšším a ilustrovaným. Opět ale chápu důvody a mohu jen zoufat nad malostí českého trhu.
9. Jiná vydání
Hobit se dočkal také několika dalších samizdatových, studentských a uměleckých vydání, zpravidla šlo o soukromou iniciativu určitého uskupení lidí (včetně ručního přepisu, náhrady vazby svou,…). Jednak je nevlastním a jednak se těžko shánějí. Tímto vysvětluji, proč nejsou uvedeny v tomto seznamu, který obsahuje oficiální tituly.
10. Hobit s jedním bé
Poslední odstavec k českým vydáním vážu k samotnému pojmenování hobitů. Češi, jako jedni z mála, vynechali ono duplicitní „b“ a neponechali malé tvory v původní hobbit formě. Zda se tak rozhodl sám František Vrba, nebo se v té době hobiti už mezi fanoušky takto jmenovali, nevím. Za český překlad jsem nesmírně rád a stále jej řadím mezi ty nejlepší na světě.
A to je pro dnes vše, snad jsem inspiroval alespoň jednoho dalšího nerdíka ke knižní kompletaci této úžasné knihy.