Bez klíče a víka schránka pokladní, a přece je zlatý poklad v ní, kdo by neznal tuto Bilbovu hádanku z Hobita, kterou notně potrápil nebohého Gluma?
„Vajíško!“ zašišlal. „Vajíško je to!“ zakřičel v knize vítězoslavně Glum a hádanky mohly pokračovat. Právě tato báseň má svůj předobraz v anglosaském textu J. R. R. Tolkiena, který vyšel roku 1923, tedy čtrnáct let před průlomovým dílem Profesora.
V plátku A Northern Venture: Verses by Members of the Leeds University English School Association vyšly hned tři texty Tolkiena, jedním z nich byl Enigmata Saxonica Nuper Inventa Duo, do češtiny přeloženo jako Dvě nedávno nalezené saské hádanky. Text byl v plném znění otištěn také v The Annotated Hobbit (jedná se mimo jiné o úžasnou knihu, z níž jsem už na svém blogu několikrát překládal), a já zde předložím jak původní text, tak i jejich neumětelský překlad.
Saské hádanky jsou dvě, jak už ostatně z názvu vyplývá, a zatímco o té první z nich (jejíž řešením je právě vajíčko) JRRT sám napsal, že do Hobita zařadil redukovanou verzi své vlastní delší hádanky z nějaké knihy říkánek, druhá zůstala nepovšimnuta (a její řešení je svíčka).
Hádanka o svíčce se dočkala Tolkienova přepisu do moderní angličtiny (který překládám níže), ta o vajíčku jen částečně, a já vycházím nejen z částečného překladu, ale i z textací několika dalších překladatelů, byť v rýmu, který v moderní angličtině nastavil sám JRRT. Počet veršů nesedí v jediném ze všech překladů, a pokud, zase se v úvodních částech dosti odchylují od textu Tolkiena. Vznikl tak můj kompromis.
Konec řečí a vzhůru na STO LET starý text.
Enigmata Saxonica Nuper Inventa Duo
I.
Meolchwitum sind marmanstane
wagas mine wundrum frætwede;
is hrægl ahongen hnesce on-innan.
seolce gelicost; siththan on-middan
is wylla geworht, waeter glaes-hluttor;
Thær glisnath gold-hladen on gytestreamum
æppla scienost. Infær nænig
nah min burg-fæsten; berstath hwæthre
thriste theofas on thrythærn min.
ond thæt sinc reafiath – saga hwæt ic hatte!
II.
Hæfth Hild Hunecan hwite tunecan,
ond swa read rose hæfth rudige nose;
the leng heo bideth, the læss heo wrideth;
hire tearas hate on tan blate
biernende dreosath ond bearhtme freosath;
hwæt heo sie saga, searothancla maga.
Dvě nedávno nalezené saské hádanky
I.
V síních z mramoru, jak mléko bělostných,
Jemně hedvábnou slupkou obalených,
V kašně křišťálově průzračné,
Zlatistvé jablko význačné,
Leč žádných bran do pevnosti,
Přec lapkové loupí zlato dosti.
Ti, kdož žízniví jsou, do síní mých opováží se,
By poklad vzali – řekni, jak zovu se!
II.
Hilda Huniků má bílou tuniku
Stejně jako rudá růže, červenat jí nos může.
Čím déle maří, tím méně se jí daří,
Na větvi sinalé slzy její zsinalé,
Jejich žáru zesínají, zatímco už zamrzají.
Co bych mohla být, hošku, zkus vyslovit.