Dva roky po Tolkienově úmrtí vydal americký tolkienista a scholastik Jared Lobdell svou prvotinu A Tolkien Compass, do níž v roli editora zařadil deset přednášek svých kolegů na rozličná témata s ohledem na JRRT, a na závěr přidal text Nomenklatura v Pánu prstenů, který editoval Tolkienův syn Christopher. Jedná se o text, v němž se Tolkien na základě prvních překladů svého díla do nizozemštiny a švédštiny (a zrovna švédský překlad považoval Tolkien za hrozný) rozhodl sepsat jasná pravidla, jak jeho pýchu překládat.
Text spatřil světlo světa až roku 1975 pod taktovkou CJRT a téměř vzápětí dostalo tipec od Tolkien Estate a v dalších vydáních A Tolkien Compass se nesměl už objevit.
Podruhé se Nomenklatura objevila až v roce 2005 v The Lord of the Rings: A Reader’s Companion z pera Hammonda a Scullové, bez úprav a předmluvy CJRT, zato s poznámkami, které vycházely z Pána prstenů, padesáté výroční edice (CJRT vycházel ze druhého revidovaného vydání, tedy z roku 1965).
Vrátím-li se k samotnému textu, Tolkien ve třech kapitolách heslovitě, či slovníkově, ve třech částech – Jména osob a národů, Názvy míst a Věci – abecedně předkládá, jak se k jednotlivým pojmům stavět. Zatímco někde předkládá určitou genezi, jako u jména Jabloňka, někde jen stručně píše přeložit a někde naopak nepřekládat.
Jelikož zde nepřednesu překlad pojmů, ale jen předmluvy CJRT a editora knihy, pro ukázku přináším tři pojmy.
Jabloňka
Appledore. Staré označení pro „jabloň“ (přežívá v anglickém místopisu). Mělo by se překládat ekvivalentem – tj. dialektovým nebo archaickým slovem stejného významu. V germánských jazycích by mělo toto slovo být stejného původu: například německé (středohornoněmecké) aphalter; islandské apuldur; norské, starošvédské apald.
A Tolkien Compass, 1975, JRRT
Ohnivec
Firefoot. Přeložit.
A Tolkien Compass, 1975, JRRT
Scatha
Scatha. To je staroanglicky („ten, kdo zraňuje, nepřítel, lupič“) a je z jazyka Rohanu a měl zůstat nezměněn.
A Tolkien Compass, 1975, JRRT
Tímto tempem po čase zjistíte, jak byla ve svém překladu paní Pošustová naprosto geniální a jak vše precizně následovala. Věřím, že Nomenklaturu po ruce nemohla mít, přesto dokázala vycítit nevídané nuance v anglickém jazyce a vše překládat tak, jak by si možná i Tolkien přál.
Roku 1959 byl ale Tolkien ještě skálopevně přesvědčen, že Pán prstenů je doménou anglofonního světa, případně germánského, a pokus o polský překlad paní Skibniewské ještě nelibě komentoval v dopisu následovně:
Obecně preferuji, aby se zdržela překladu či měnila jakkoli jména. Sama chápe, že se jedná o anglickou knihu, jejíž anglicismus by neměl být vymýcen. To, že hobiti fakticky mluvili jejich vlastním starobylým jazykem, je samozřejmě pseudohistorické tvrzení, které si povaha příběhu vyžaduje. Mohl bych poskytnout nebo vymyslet původní podobu hobití řeči a to všech jmen, jež se objevují v angličtině, jako Baggins či Shire, což by bylo bezpředmětné. Můj osobní názor je, že by jména osob měla zůstat tak, jak jsou. Taky bych byl raději, kdyby se ponechaly i místopisné názvy, včetně Shire. Myslím si, že správnou cestou je uvedení na konci všech těch, která mají svůj význam v angličtině, s glosářem či vysvětlivkami v polštině.
The Letters of J. R. R. Tolkien, Z dopisu pro Allen & Unwin z 11. září 1959
Více k tématu jsem psal zde:
A teď babo raď. Nomenklatura sice vyšla dvakrát, jak píšu výše, nicméně je jisté, že finální podoba neobsahuje všechny pojmy z prvotního rukopisu. A totéž se týká i významu slova Baggins, které pozdější studie rozporují právě s Nomenklaturou.
Nebudu se tedy zabývat, zda má přednost sepsaný slovník pojmů, nebo dosti radikální dopis Tolkiena ohledně polského překladu Pána prstenů. Buď Tolkien časem jednoduše vyměknul a dovolil by přeložit vše, nebo Nomenklaturu takříkajíc nepovažoval za něco, co se týká slovanských, asijských a jiných jazyků.
Konec řečí a mého polemizování a vzhůru na začátek textu z roku 1975, nejdříve na část od editora (kratší) a poté na předmluvu Christophera Tolkiena.
Průvodce jmény v Pánu prstenů
J. R. R. Tolkien
Tyto poznámky k Nomenklatuře sepsal J. R. R. Tolkien, aby pomohl překladatelům knihy do jiných jazyků. Vznikly v době, kdy se objevily pouze překlady do švédštiny a nizozemštiny. Pro publikaci je zrevidoval Christopher Tolkien. Všechny reference na Pána prstenů odkazují na knihu a stránkování druhého (revidovaného) vydání.
– Editor
Nomenklatura v Pánu prstenů
Všechna jména, která se neobjevují v následujícím seznamu, by měla zůstat zcela nezměněna, a to v překladu v jakémkoliv jazyce, s výjimkou, že ohebné -s, -es se může odvíjet od gramatiky daného jazyka.
Je žádoucí, aby si překladatel přečetl Dodatek F ze III. knihy Pána prstenů a následoval na stejném místě popsanou teorii. V původním textu reprezentuje angličtina Obecnou řeč v předpokládaném období. Jména, která jsou v moderní angličtině, tedy reprezentují jména v Obecné řeči, často, ale ne vždy, představují překlady starších jmen v jiných jazycích, zvláště sindarsky (Šedých elfů). Jazyk překladu teď nahrazuje angličtinu coby ekvivalent Obecné řeči; jména v anglické podobě by měla být přeložena do jiných jazyků na základě jejich významu (tak blízce, jak jen je to možné).
Většina těchto jmen by neměla být pro překladatele nějak problematická, zvláště ne ta, která vychází z germánských jazyků, se vztahem k angličtině: nizozemština, němčina a skandinávské jazyky; například Black Country, Battle Plain, Dead Marshes, Snowmane. (Pozn. Starého Brala: Černá země, Bitevní pláň, Mrtvé močály, Bělohřívák.) Některá jména se nicméně mohou prokazovat hůře. V několika případech si dal autor, v roli překladatele elfských jmen, záležet, aby jméno v Obecné řeči zohledňovalo jak překlad, tak (pro anglické uši) libozvučné jméno v anglickém stylu, i kdyže se ve skutečnosti v Anglii nenachází. Rivendell je takovým úspěšným příkladem jako překlad Imladris „Glen of the Cleft“ Šedých elfů. (Pozn. Starého Brala: Údolí v roklině.) Je vhodné překládat taková jména, protože nechat je nezměněná by mohlo narušit pečlivě vymyšlené schéma nomenklatury a představovat nevysvětlitelný element v předstírané lingvistické historii tohoto období. Ale je samozřejmě na překladateli, jak navrhne jméno v jiném jazyku tak, aby byl vhodný jak ve smyslu, tak/anebo v topografii: ne všechna jména v Obecném jazyku jsou precizním překladem těch z jiných jazyků. Další svízel přináší určité případy. Vyskytují se jména (míst a osob), především v Kraji, která nejsou „nemající význam“, ale mají anglickou podobu (což značí, v teoretickém překladu jmen autora Obecné řeči), obsahující elementy, které jsou v současném jazyce zastaralé či dialektové, nebo jsou v zašlé a nesrozumitelné podobě. (Viz Dodatek F). Pohledem autora je chtěno, aby překladatelé měli určité znalosti nomenklatury lidí a míst v užitých překládaných jazycích, a slov, která se v nich vyskytují a která jsou v současné podobě zastaralá, nebo dochovaná jen lokálně. Poznámky, které předkládám, mají za cíl pomoci překladatelům v rozpoznání „invencí“, vytvořených z prvků přítomných v moderní angličtině, jako u Rivendell, Snow-mane, od skutečných jmen, která se používají v Anglii, nezávisle na tomto příběhu, a s prvky v moderní angličtině, u kterých je chtěno, aby byly porovnány pomocí ekvivalentů v jazyce překladu, s ohledem na původní význam, a pokud je to možné s ohledem na jejich archaickou či pozměněnou podobu. Někdy se odkazuji na staré, zastaralé nebo dialektická slova ve skandinávských nebo germánských jazycích, která by teoreticky mohla být použita jako ekvivalenty podobných prvků a anglických jmen, jež se nalézají v textu. Doufám, že tyto reference mohou být někdy nápomocné, aniž bych tvrdil, že jsem v těchto moderních jazycích kompetentní za hranice zájmu v jejich rané historii.