Výjimečně začínám svůj článek (s následným překladem) obrázkem; jen musím napsat, že AI výrazně pokročilo (za těch pár měsíců), a když chcete vygenerovat například elfátko, počkáte si pár sekund a výtvor je na světě. Samozřejmě má ještě chyby, na druhou stranu obava z autorských práv opadává.
Titulek článku je mírně zavádějící, nicméně, jak si dole ukážeme v překladu části knihy Morgoth’s Ring, tedy desátého svazku Historie Středozemě, na textech z nějakých 50. let minulého století, nám ukazuje, jak moc křesťansky založený Tolkien byl.
Pokud se zeptáte sami sebe – v čem jsou elfové lepší? Co vás první napadne? Byli mocnější? Silnější? Snad krásnější?
Myslíte si, že o tomto to celé je, že takto přemýšlel Tolkien, že by stvořil novou rasu bytostí, která by byla lepším v tom, jakou má fyziologii, možná mozkovou kapacitu? Chyba lávky.
To, co dělalo elfy výjimečnými, byla především duchovní a morální stránka věci. Elfové byli správní, dělali správné věci a neznali, až na nepatrný zlomek výjimek, hříchu. A pokud, trpěli za to po zbytek svých dní.
Řeknete – to víme – jenže tak jednoduché to není. Myslíte si, že by elf pomyslel na jinou ženu, měl-li by svou vyvolenou? A to i po její smrti (případně opačně elfí žena vůči elfímu muži)? Myslíte si, že by elfové pořádali nějaké složité milenecké pletichy, běžně mysleli na lidské ženy (muže)? Myslíte si, že by konali zlo ad libitum? Ne!
Elfové byli obecně morálně tak čistí, až to bolí. To je dělalo výjimečné, jedinečné. A pokud někde vidíte moderní zpracování elfů, kteří podvádějí své manželky, myslí na lidské ženy, holdují vztahům stejného pohlaví, do toho všeho spřádají plány, jak se mít dobře na úkor druhých a navíc pomýšlejí na války se svou elfí rasou, rovnou taková díla zavrhněte. Samozřejmě i to se ve Středozemi stalo, všichni ale víme, co takové elfy postihlo.
Touto krátkou úvahou jsem mírně odbočil od tématu, JRRT promýšlel vše, tzn. i to, jak elfí dětí rostly. Máte-li doma dítko, které ani ne v roce skotačí, tančí a nejlépe už mluví, zřejmě máte elfí geny. Jenže takový patnáctiletý elf na druhou stranu byl k nerozeznání od našich sedmiletých dětí, jak pomalý měl tělesný vývoj. Takže pánové a dámy, pozor na to!
Nyní přikládám jen krátký překlad ani ne celé části z Morgothova prstenu, který se věnuje důrazu právě na rozdílný vývoj obou plemen (pojem plemeno užívám v souladu s překladem paní Pošustové) a který i ukazuje, že láska až hrob či láska jako trám by měla mít správné označení v podobě láska jako elf.
Text je překladem úvodu kapitoly: O zákonech a zvycích Eldar týkajících se manželství (poznámka: název kapitoly ještě pokračuje dalšími tématy).
Ælfwinova preambule
[Eldar rostli po tělesné stránce pomaleji než lidé, zato jejich mysl rychleji. Mluvit uměli před dokončením prvního roku; a tou dobou se už učili chodit a tančit, neboť vůle brzy ovládla jejich těla. Nicméně v raném mládí bylo mezi Dvěma plemeny, elfy a lidmi, malých rozdílů; a ten, kdo pozoroval hrající si děti elfů, mohl lehce uvěřit, že sleduje děti lidí, nějakých slušných a šťastných lidí. Vždyť se elfí děti v raném dětství stále těšily ze světa, a oheň jejich duše je ještě nepohltil, a tíha vzpomínek na ně doposud nedoléhala. Tentýž pozorovatel se skutečně mohl podivovat nad drobnými údy a tělíčkem, přičemž by věk soudil dle vyspělosti mluvy a ladnosti pohybu. Když ale děti smrtelníků dovrší třetí rok života, začaly předhánět elfy, spějí k plnému vzrůstu, zatímco elfové setrvávají v prvním období dětství. Děti lidí mohou dosáhnout plné výšky, zatímco Eldar stejného věku by byli jakoby v tělech ne více než sedmiletých smrtelníků. Ne dříve než v padesáti letech dosáhli Eldar postavy a tvaru, v nichž jejich životy následně setrvaly, a uplynulo nějakých sto let, než by zcela dospěli.]
Eldar se sezdávali zpravidla mladí a brzy po padesáti letech věku. Měli málo dětí, ale ty jim byly velmi drahé. Rodiny, či domácnosti, držely pohromadě díky lásce a hlubokému citu pro duchovní a tělesnou spřízněnost; a děti nepotřebovaly příliš vést či učit. Výjimečně v domácnosti byly více než čtyři děti, a jejich počet v průběhu věků ubýval; a to i v dávných dobách, kdy bylo Eldar pomálu a chtěli své počty množit, Fëanor proslul jako otec sedmi synů a historie nezaznamenává nikoho, kdo by jej pokořil. Eldar se sezdávali jedinkrát v životě a to čistě z lásky nebo přinejmenším ze svobodné vůle obou stran. A to i v pozdějších dobách, kdy bylo mnoho Eldar ve Středozemi zkaženo a kdy jejich srdce potemněla stínem, jenž ležel nad Ardou, se zřídkakdy dochoval příběh, který by vyprávěl o počínání chtíče mezi nimi.
(Dále pak už následují tradice svateb, pojmenovávání elfů, atd. Tedy témata už mimo dnešní příspěvek.)