Když přilnete k Tolkienovi, po čase zjistíte, že nevíte, jakým směrem se vybrat. Někomu vystačí dvě, tři základní knihy, sada DVD a pár figurín a žije si svůj šťastný život. Poté je sorta lidí, která se zaměřuje čistě na knihy samotného JRRT a na knihy o JRRT. Následuje várka, jejichž byty zdobí repliky všeho možného z filmů, někde v koutu knihovny se krčí ošuntělé vydání Pána prstenů a víkendy tráví nejlépe LotR maratóny u telky.
Sám jsem se v Tolkienovi zamotal už dávno a chvíli také hledal, co vlastně chci, a co ne. Zjistil jsem, že knihy, které napsal někdo z klanů Tolkienů, nejsou vždy to pravé ořechové. Simonovy Rozkazy z Berlína sice vlastním, ale můj šálek Earl Greye to rozhodně není. Přesto jsem si už před nějakým tím rokem zakoupil knihu, kterou napsal Hilary Tolkien, a o níž bych rád sepsal několik odstavců.
Arthur a Mabel Tolkienovi měli dva syny, staršího Johna Ronalda Reuela a o dva roky mladšího Hilaryho Arthura Reuela. Oba se narodili v jihoafrickém Bloemfonteinu a oba čekalo poměrně strastiplné dětství poznamenané jak smrtí otce v osmatřiceti letech (když měli synové 4 a 2 roky), tak i matky ve 34 letech (to už bylo klukům 12 a 10 let).
Když ještě žili s matkou, odstěhovali se z domu prarodičů do vesnice Sarehole, poblíž Birminghamu, kde – jak vypráví i Carpenter v Životopise – Ronald s Hilarym trávíli poměrně šťastné a spokojené dětství. JRRT zde téměř každý den narážel na cihlový mlýn s obrovským komínem, jenž stal u zrodu představy Kraje. A jak už to bývá, v mlýnu žije mlynář. A zrovna s tímto žil i jeho syn. Jelikož měl Ronald od mala bujnou fantazii, začal jednomu říkat Černý lidožrout a druhému Bílý lidožrout. Držím se terminologie paní Pošustové. V angličtině tedy Black & White Ogre.
A když jste si byli zaplavat v rybníčku, ukradl vám Černý lidožrout boty a náramně jej těšilo, když jste k němu přišli s prosebníčkem. To Bílý lidožrout byl přeci jen hodnější a spíše hrozil slovy, když jste se vydali skrz jeho pole a úzkou pěšinu byť jen o metr protáhli obloukem (když ona ta kukuřice a vše bylo tak lákavé!).
Abych se vrátil k tématu, Chris Tolkien, vnuk Hilaryho, nalezl rukopis svého děda, jenž na stará kolena zavzpomínal na dětství své a svého bratra a formou krátkých (tuze krátkých) textů popsal, jak sareholské dětství oba kluci vnímali.
Angela Gardner, která získala svolení manuskripty publikovat, oslovila ilustrátora Jefa Murraye, Tolkienovy dědice a pod trochu komerčním názvem Ztracené příběhy Hilaryho Tolkiena (s odkazem na Knihu ztracených příběhů) přinesla další střípky z rodinného alba Tolkienů.
Samotné příběhy – budu-li opravdu upřímný – za moc nestojí, Hilary byl rozhodně lepším malířem, nežli spisovatelem. Přesto si můžeme představit, jak se asi JRRT s bratrem na venkově žilo. Jakými příběhy obklopovali od útlého mládí své okolí. A ač je textu opravdu pomálu (dobu čtení celé knihy se neodvažuji tipovat nad 35 minut ani pomalému čtenáři), dá se vysledovat minimálně jeden fakt. Kočky, zvláště ty černé, byly pro oba zosobněním zla. V povídce Černá a Bílá čarodějnice je Černá kočka Černé čarodějky pojmenována Černý anděl. A když nalezneme paralelu v Tevildovi či v kočkách královny Berúthiel, zjistíme, že téma uzrávalo celá desetiletí.
Kniha na konci přináší krátký životopis Hilaryho, do té doby nezveřejněné fotografie, či útržky dopisů. Pokud ale opravdu nechcete mít doma vše, co zdobí Tolkien, upřímně myslím, že s touto knížečkou můžete na svém vysněném listu přání chvíli otálet.
Nicméně, stejná autorka se chystala vydat také životopis Hilaryho, který by již mohl být velice prospěšný a zajímavý. Jenže roku 2010 (tedy rok po vydání Lidožroutů) tvrdě narazila na správce Tolkienova dědictví Tolkien Estate, na něž mám sám svůj vlastní názor. Z třísetstránkové publikace měla odstranit jakékoliv citace z dopisů JRRT svému bratrovi či jiných členů rodiny (z důvodů nejen doslovnosti); mělo se sice jednat o pouhých 20 stran textu, ale po zvážení autorů (spoluautorem textu byl Neil Holford) a vydavatele bylo od publikace ustoupeno, neboť by zmíněné pasáže kontextem zasáhly podstatnou část knihy/pointy.
No, hlavně že se můžeme těšit na smyšlený seriál za těžké peníze pro zmíněné dědice.
Hodnocení Starého Brala
Plusy:
- Několik málo fotografií a dopisů
- Krásné ilustrace Jefa Murraye
- A kdo se umí vcítit do klučičího světa plného fantazie, jistě mu bude Tolkien zase o něco bližší
Mínusy:
- Kvalita textů a i samotných příběhů je za mě opravdu chabá (a nekamenujte mě za názor)
- Nebýt ilustrací, velkého fontu, držíme v ruce text několika málo A4
Hodnocení: 40 %
Základní informace
Název: Black & White Ogre Country: The Lost Tales of Hilary Tolkien
Autor: Hilary Tolkien, Angela Gardner, Jef Murray
Rok vydání: 2009
Počet stran: 74
Nakladatelství: ADC Publications Ltd
ISBN: 978-0-9551900-1-8