Delší dobu jsem nepřidal žádný překlad, ne že bych žádný neměl, nebo ne že bych nečetl, opak je pravdou. Čtu až moc, a jednoduše nelze stíhat vše. A když už je tak sychravo, to stojí za to přidat nějaký ten text o skřetech, kteří by byli ve svém živlu.
Pro dnešní den jsem si vybral jeden, jak by se dnes řekl, brainstorming Tolkienovy mysli. Krátká stať z konce 50. let minulého století, v níž se zamýšlí nad původem skřetů, kde se vzali, zdali mohli být z elfů či zda měli svou vlastní mysl.
Jedná se ale, jako obvykle, o první verzi, takže ji nelze pokládat ani za finální, a už vůbec ne za kanonickou. Co jí nemohu upřít, je její krása ve smyslu myšlenkových pochodů. Opravdu si nemyslím, že by se jakýkoliv jiný spisovatel fantastiky trápil tím, odkud se jakékoliv rasy vzaly, proč a jak jednaly, jaké byly dopady chování, a tak dále. A pokud, je to jen jakási snaha vytvořit vlastní dokonalý svět v intencích právě JRRT.
To bych to nebyl já, abych nezačal jedním mým starším článkem na podobné téma:
Následuje už samotný text, menším písmem – tradičně – komentáře Christophera Tolkiena. Skřeti jsou součástí desátého dílu Historie Středozemě: Morgothův prsten. Výjimečně, a ne prvně, jsem vynechal poznámky k textu, z mého pohledu nejsou natolik potřebné, a jen by odpoutávaly od pozornosti.
Vzhůru na pochody Tolkienova mozku!
Následující text, pojmenovaný „Skřeti“, je krátkou esejí (spíše však záznamem „myšlenek s perem“), nalezenou ve stejné sbírce novin z roku 1959, jako i texty III a VI. Stejně jako ony byla napsána na papírech z Merton College z roku 1955; a stejně jako text VI se odkazuje na „Finrod a Andreth“.
Skřeti
Je potřeba se hlouběji zamyslet nad jejich podstatou a původem. Není je snadné začlenit do teorie a do systému.
(1) Jak se ukazuje na Aulëm a trpaslících, pouze Eru mohl stvořit bytosti nezávislé vůle a schopnostmi uvažovat. Zdá se ale, že skřeti mohou obé: pokouší se obelstít Morgotha / Saurona, vzepřít se jim či je hanit.
(2) ? Tudíž musejí být zkažeností něčeho již existujícího.
(3) Lidé se ještě neobjevili, když už skřeti existovali. Aulë stvořil trpaslíky ze vzpomínek na Hudbu; ale Eru by nepožehnal dílu Melkora, aby uvolil svébytnosti skřetů. (Ledaže by skřeti byli nakonec napravitelní nebo mohli být pozměněni či „zachránění“?)
Také se zdá být jasné (viz „Finrod a Andreth“), že ačkoliv mohl Melkor naprosto zkazit až zničit jednotlivce, není reálné pomýšlet nad rozvrácením celku či jen skupiny lidí, a ještě učinit tento stav dědičným. [Později připsáno: To druhé musí být (je-li to pravda) činem Erua.]
V tomto případě jsou elfové, v roli původce, nepravděpodobní. Jsou pak skřeti „nesmrtelní“ v elfím pojetí? Nebo skalní obři? V Pánu prstenů je jasně naznačeno, že skalní obři existovali ve vlastní podstatě, ale že si s nimi Melkor „pohrál“.
(4) Co pak mluvící zvířata a ptáci s vlastní myslí a řečí? Ti byli jednoduše přejati z méně „vážných“ mytologií, ale hrají roli, která nyní nemůže být už odstraněna. Jedná se spíše o „výjimky“, jichž se příliš nevyužívá, ale stále dostatečně na to, aby byly považovány za rys světa. Všichni ostatní tvorové je považují za přirozené, ne-li běžné.
Ale skuteční „rozumní“ tvorové, „mluvící národy“, jsou všichni lidské / „humanoidní“ podoby. Pouze Valar a Maiar jsou inteligence, které mohou na sebe vázat podoby Ardy dle libosti. Huan a Sorontar by mohli být Maiar – vyslanci Manwëho. Ale naneštěstí jsou v Pánu prstenů Gwaehir a Landroval označeni za potomky Sorontara.
(5) V každém případě je možné, že by se nejmenší z Maiar stali skřety? Ano: jak mimo Ardu, tak i v ní, před pádem Utumna. Melkor zkazil spousty duchů – některé velké, jako Saurona, nebo i menší, například balrogy. Ti nejmenší mohli být primitivní (a mnohem mocnější a nebezpečnější) skřeti; ale praktikováním tělesného plození se mohli (srovnej s Melian) [stávat] více spjati se zemí bez schopnosti vrátit se do podoby ducha (dokonce podoby démona), dokud je neuvolnila smrt (zabitím), jejich síla se menšila. Když se uvolnili, byli, jako i Sauron, „zatraceni“: oslabeni v nemohoucnosti, v nekončícím úpadku: stále pohánění nenávistí bez možnosti ji čím dál více uskutečnit fyzicky (nebo by se příliš zmenšená mrtvá skřetí forma stala poltergeistem?).
Ale opět – obdařil by Eru tyto tvory fëar? Orly a další možná. Ale ne skřety.
Zdá se však, že nejlepší je pohlížet na Melkorovu moc znetvořovat za vždy začínající přinejmenším v morální a teologické rovině. Jakýkoliv tvor, který jej měl za pána (a obzvláště ten, který jej rouhavě nazýval Otcem či Stvořitelem), se brzy stal zkaženým ve všech částech svého bytí, fëa táhnouci hröa dolů ve svém úpadku do Morgothismu: nenávisti a zkázy. Pokud jde o elfí „nesmrtelnost“: byli obdařeni jen neskutečně dlouhým životem a sami se fyzicky „opotřebovávali“ a trpěli povlovným slábnutím těl.
V kostce: myslím si, že se musí vycházet z faktu, že „mluvení“ není nutnou známkou vlastnictví „racionální duše“ nebo fëa.
Skřeti byli zvěř polidštěné podoby (k výsměchu lidí a elfů) záměrně znetvořené, které jsem přetvořil v bližší podobenství lidí. Jejich „mluvení“ bylo ve skutečnosti opakováním „záznamů“, jež do nich vložil Melkor. Dokonce jejich vzdorovitá kritická slova – věděl o nich. Melkor je naučil řeči a jak se množili, dědili ji; a měli tolik volnosti, jako mají třeba psi nebo koně jejich lidských pánů. Toto mluvení bylo hlavně opakováním (srovnej s papoušky). V Pánu prstenů se říká, že právě Sauron vymyslel pro ně jazyk.
Něco podobného se dá říci o Huanovi a o orlech: Valar je naučili řeč a povýšili na vyšší stupeň – ale stále neměli fëar.
Ale Finrod pravděpodobně zašel příliš daleko s tvrzením, že Melkor nemohl zcela zkazit žádné Eruovo dílo, nebo že by Eru (nutně) zasáhl, aby zkaženosti zabránil, nebo aby ukončil bytí Jeho vlastních stvoření, neboť byla zkažena a propadla zlu.
Zůstává tedy děsivá možnost, že ve skřetech byla rasa elfů. Ti by pak mohli být spřízněni se zvěří (neplodnou!) – a později s lidmi. Jejich délka života by byla zkrácena. Po smrti by přicházeli do Mandosu a byli by ve vězení drženi až do Konce.
Zde končí tátův text, ale otec jej následně doplnil následující pasáží. Slova, jimiž text začíná, odkazují na text VI, Melkor Morgoth (Morgothův prsten).
Viz „Melkor“. Tam bude vidět, že vůle skřetů a balrogů a dalších jsou součástí Melkorovy moci „rozptýlení“. Jejich duší je nenávist. Ale nenávist nespolupracuje (s výjimkou přímého strachu). Proto rebelie, vzpoury atd. když se Morgoth zdá být vzdálen. Skřeti jsou zvířata a balrogové jsou zkažení Maiar. Taky (nota bene) Morgoth, nikoliv Sauron, je zdrojem vůle sktřetů. Sauron je jen dalším (byť větším) zástupcem. Skřeti se mohou proti němu vzpouzet, aniž by ztratili vlastní nenapravitelnou oddanost zlu (Morgothovi). Aulë chtěl lásku. Ale samozřejmě neměl ani pomyšlení, že by ztratil svou moc. Pouze Eru může dát lásku a nezávislost. Jestliže se o to konečný sub-tvůrce snaží, skutečně chce absolutní milující oddanost, ale ta se mění v robotickou službu a stává se zlou.