Tentokráte jsem opět zabrousil do mé třetí nejoblíbenější části Historie Středozemě (první dva díly jsou prostě nepřekonatelné), tedy do té dvanácté.
Krom Nového Stínu:
obsahuje i poslední Tolkienovy texty vůbec. Ty sepisoval několik měsíců před smrtí a jak píše Christopher Tolkien, jeho otec už věděl, že mu paměť neslouží, proto jsou v textech kolikrát menší nesrovnalosti.
Vybral jsem si kratší text, pojmenovaný jednoduše CÍRDAN. Je součástí sbírky textů o Glorfindelovi či Istari, a přináší některá zajímavá fakta.
Předem upozorňuji, že vždy překládám v pojmosloví paní Pošustové, přesto najdete-li nějaké nuance, na vině může být také starší či jiné pojmenování přímo v textu. Tzn. pokud v Silmarillionu nalézáme např. pojem march, a Tolkien zde užívá journey, musel jsem to zohlednit. Navíc tím, jak se mezi lidmi v průběhu let šíří různé (a často mistrovsky přeložené) kusy děl, mohu narazit na nepochopení. Například Grey Annals, jsem přeložil po „pošustovsku“ Šedé letopisy, zatímco domácí fandom tvorba častěji užívá Šedé Anály. Ale také je možné mé pochybení… Navíc se jedná o draft textu, jak CJRT zmiňuje, takže nečekejme sloh, spíše fakta oddělená čárkou.
Konec úvodních slov a vzhůru na text patrně z roku 1972, rok před smrtí JRRT. Text menším písmem patří CJRT. A použil jsem obrázek Teda Nasmithe, pro úplnost.
CÍRDAN
Tento krátký rukopis je také napojen na rozpravu o Glorfindelovi: hrubý náčrt se nachází na rubu jedné ze stran textu Glorfindel II.
Sindarsky značí „Stavitel lodí“,1 a vystihuje jeho roli v historii prvních tří věků; leč jeho „vlastní“ jméno, tedy jeho původní jméno mezi Teleri, k nimž náležel, se nikdy neužívá.2 V letopisech Třetího věku (kolem roku 1000) se píše, že viděl dále a hlouběji do budoucna, než kdokoliv jiný ve Středozemi.3 Což se ale netýká Istari (kteří přišli z Valinoru), ale musíme zahrnout i Elronda, Galadriel a Celeborna.
Círdan byl telerijský elf, jeden z nejvyšších těch, kteří nepřepluli do Valinoru, ale stali se známými jako Sindar, Šedí elfové4; byl příbuzný Olwëmu, jednomu ze dvou králů Teleri, pánea všech, kdož dopluli přes Velké moře. Byl tedy i příbuzným Elwëho,5 Olwëho staršího bratra, uznávaného velekrále všech Teleri v Beleriandu i poté, co se stáhl do střežené říše Doriath. Ale Círdan a jeho lid zůstali v mnoha ohledech odlišní od ostatních Sindar. Ponechali si původní označení Teleri (v pozdější sindarské6 podobě Telir, či Telerrim) a zůstali v mnoha ohledech samostatným lidem, který i v pozdějších časech mluvil archaičtějším jazykem.7 Ñoldor jim říkali Falmari, „vlnový lid“, a ostatní Sindar Falathrim „národ zpěněného břehu“.8
Bylo tomu v době čekání Teleri na návrat plovoucího ostrova, na němž se Vanyar a Ñoldor přepravili přes Velké moře, kdy se Círdanova mysl a um obrátily ke stavění lodí, neboť jak jej, tak ostatní Teleri popadla netrpělivost. Nicméně se vypráví, že z lásky ke svým příbuzným a z věrnosti. Círdan byl vůdcem těch, kteří hledali nejdéle Elwëho, když se ztratil a nedorazil na pobřeží, aby opustil Středozemi. Tak mu bylo zapovězeno naplnit svou největší touhu: vidět Blaženou říši a znovu se setkat s Olwëm a se svými nejbližšími. Bohužel nedospěl k pobřežím dříve, než téměř všichni Teleri Olwëho následníků neodpluli.
Říká se, že pak stál a zoufale hleděl na moře, byla noc, ale v dáli se třpytila světla nad Eressëa, než zmizela na Západě. Poté hlasitě zvolal: „Budu to světlo následovat, i kdyby sám, když se nikdo nepřidá, neboť loď, kterou právě stavím, je skoro hotova.“ Byť to řekl, dostalo se jeho srdci zprávy, o níž věděl, že pochází od Valar, ačkoliv do mysli se mu zapsala coby hlas jeho vlastním jazykem. A ten hlas jej varoval, aby nepodstupoval nebezpečí; jelikož jeho síly a dovednosti zatím nestačily na vybudování lodi, jež by po dlouhá léta odolávala větrům a vlnám Velkého moře. „Vyčkej nyní, neboť až nastane vhodná doba, získá tvé dílo slovutné hodnoty a bude připomínáno písní po mnoho věků.“ „Poslechnu,“ opáčil Círdan, zdálo se mu, jak by spatřil (možná ve vidění) tvar podobný bílé lodi, jež nad ním zářila a plula vzduchem na západ, a jak se v dáli zmenšovala, připomínala hvězdu tak jasnou, že tam, kde Círdan stál, vrhala na břeh jeho stín.
Jak nyní víme, jednalo se o předpověď lodi9, kterou po vyučení se u Círdana, a vždy s jeho radou a pomocí, postavil Eärendil a ve které nakonec dosáhl břehů Valinoru. Od té noci se Círdanovi dostalo předvídavosti, která obsáhla všechny význačné záležitosti, přesahující míru všech elfů ve Středozemi.
Text je pozoruhodný tím, že na jednu stranu nevypráví zhola nic o minulosti a důležitosti Círdana, jako všude jinde, ale na druhou stranu vše zde řečené, je unikátní. V Šedých letopisech se píše
Ossë tak mnohé přesvědčil, aby zůstali v Beleriandu, a když se král Olwë se svým vojskem na ostrově nalodil a plul přes Moře, zůstali ještě na břehu; a Ossë se k nim vrátil a udržoval s nimi přátelství. A učil je řemeslu stavění lodí a plavby; stali se tak lidem námořníků, prvním ve Středozemi.
Jenže o Ossëm se zde nic nevypráví; se stavbou lodí se v Beleriandu začalo v dlouhých letech čekání na návrat Ulma, a to je fakticky řečeno, že se řemeslo dále vyvíjelo u Teleri během Velké pouti.
Mezi další aspekty tohoto typu, které se neobjevují nikde jinde (s výjimkou známého příběhu Círdanovy touhy přeplavit se přes Moře do Valinoru a jeho vidiny bílé lodi, která nad ním nocí proplouvá na západ), jsou Teleri, kteří se dlouho zdrželi na březích Rhûnského moře během Velké poutě; je Círdan, vůdce těch, kteří hledali Elwë Thingola, jeho příbuzného; je Eärendil coby „učenec“ Círdana, jenž mu pomáhal při stavbě Vingilotu.
Poznámky
1. Než vůbec přišli Teleri do Beleriandu, rozvíjeli už řemeslo lodního stavitelství; zprvu jako vory, brzy jako lehké lodě s pádly, které imitovaly vodní ptactvo z jezer poblíž prvních domovů, a později během Velké poutě při překonávání řek nebo zejména v době dlouhého pobytu na březích „Rhûnského moře“, kde jejich lodě nabyly velikosti a síly. Círdan byl ale vždy napřed, nejvynalézavější a nejzručnější. [O důležitosti Rhûnského moře během Velké poutě vypráví 11. díl Historie.]
2. Jen Pengoloð zmiňuje, že mezi Sindar v Doriathu se traduje, že archaicky byl Nōwë, původní význam je ale nejistý, stejně jako je tomu u Olwëho.
3. [Srovnej Dodatek B (úvodník ke Třetímu věku): „Círdan totiž viděl dál a hlouběj než kdo jiný ve Středozemi“ (zmíněno v kontextu předání Narje, Prstenu ohně, Mithrandirovi). Zde zmíněné konstatování, že „v letopisech Třetího věku (kolem roku 1000)“ je matoucí, ale patrně se vztahuje ke stejné pasáži v Dodatku B „Když uplynulo asi tisíc let … objevili se ve Středozemi Istari neboli čarodějové.“]
4. Quenyjské jméno dané vyhnanými Ñoldor, určeno převážně lidu Doriath, národu Elwëho Šedopláště.
5. [Že je Círdan příbuzný Elwëho, zmiňuje Quendi a Eldar (v 11. díle Historie).]
6. Výraz se užívá jako obecný pojem pro telerijský dialekt eldarštiny tak, jak se v průběhu dlouhých let v Beleriandu změnil, byť ve svém vývoji nebyl zcela jednotný.
7. [Srovnej Quendi a Eldar (11. díl Historie): Eglain se stali poněkud odděleným lidem od vnitrozemských elfů, v době příchodu Vyhnanců se jejich jazyk v mnohém lišil.“ (Eglain jsou Círdanovým lidem.)]
8. [Falathrim viz Quendi a Eldar (11. díl Historie); Falmari viz 10. díl Historie: „Proto se ve Valinori stali Mořskými elfy, Falmari, neboť skládali hudbu u tříštících se vln.“]
9. Vingilótë, „Prškový květ“. [Vedle „Prška“ napsal můj otec poté „Pěna“, a taky poznačil: „wingë, sindarsky gwing, přesně značí poletující pěnu nebo spršku foukanou z vrcholků vln“.]