Kniha ztracených příběhů, česky vydaná jako Kniha ztracených pověstí I., se začala v Tolkienově mysli rodit okolo roku 1917, tedy tři roky poté, kdy byla sepsána například báseň o Earendelovi, námořníkovi, jehož bárka se stala hvězdou. Tu si můžete přečíst v Životopisu v překladu paní Pošustové, z níž budu krátce citovat.
A táhne se do nekonečna
Od zlatých nohou Kôru –
Tam za Taníquetilem
Ve Valinoru.
Vše začalo ale o několik let dříve, vinou zakázané lásky k Edith Brattové, se kterou se naposledy viděl 2. března 1910 a k níž jeho láska nikdy neutuchala. Dlouhé tři roky se neviděli, Edith se mezitím zasnoubila s Georgem Fieldem a vše nasvědčovalo nenaplněnému vztahu Berena a Lúthien a těžkému KO romantickým představám mladého spisovatele. Šťastný konec známe všichni, Ronald prostě musel jet do Cheltenhamu, kde jeho vysněná bydlela, a také tak učinil.
Ve středu 8. ledna 1913 nasedl na vlak a na cheltenhamském nástupišti opět spatřil svou Lúthien, svou Edith, která se už cítila jako nechtěná čekanka (a i proto se zasnoubila). Prošli se po okolí, poseděli pod železničním nadjezdem a na konci dne Edith prohlásila, že se s Georgem rozejde. Skutečně mu zaslala psaní, vrátila prsten a s Ronaldem se zasnoubila. Tři roky nato se Ronald Tolkien a Edith Brattová sezdali, symbolicky ve středu, neboť to byl den, kdy se opět po letech shledali. Ovšem celý mezičas mezi zasnoubením a svatbou samotnou byl ve znamení mnohého cestování a stěhování, Ronald studoval v Oxfordu, Edith žila ve Warwicku, posléze i s JRRT v Great Haywoodu. Edith si dokonce na zeď malovala místa, kde se právě její muž nachází, a když se měli právě v Great Haywoodu na Vánoce sejít, vznikla emočně silná báseň Šedý most v Tavrobelu, kterou jsem nedávno zveřejnil ve vlastním překladu. Tavrobel (lesní domov) je pak gnómský překlad místopisného jména Haywood.
Nicméně Tolkien vždy toužil vytvořit mytologii své Anglii; prvním příběhem byl Pád Gondolinu, sepsaný v Great Haywoodu na počátku roku 1917. Gondolin se stal součástí Knihy ztracených příběhů, prvního Silmarillionu, celoživotního díla Profesora.
V Knize ztracených příběhů sledujeme pouť námořníka Eriola, jenž se doplavil na ostrov Tol Eressëa a postupně se seznamuje s dějinami tohoto místa. Různí průvodci našeho poutníka zasvěcují do tajů příchodu elfů, první svarů Valar až po příběhy Lúthien či Gondolin. Samotným vyvrcholením mělo být zjištění, že ostrov je Anglie. Ale už v průběhu psaní JRRT měnil koncepci příběhu a než Knihu ztracených příběhů dokončil, pustil se do revizí…
Vrátíme-li se k titulku článku, musím zmínit pak tři anglická města: Cheltenham (místo obnovené lásky Edith a Ronalda), Great Haywood (první skutečný domov manželů) a Warwick (v tamějším kostelu Neposkvrněné Panny Marie se pár sezdal a Edith v něm do svatby žila).
Nyní se přesuňme na ostrov Tol Eressëa a projděme si faktograficky tři města z nejranější mytologie J. R. R. Tolkiena.
TAVROBEL
Již jsem zmínil, že Tavrobel a jeho Šedý most představoval Great Haywood s přilehlým Essex Bridge. Samotný Tavrobel byl jedním z měst na ostrově Tol Eressëa, kam doputovali první elfové po pádu Melkora a který měl představovat právě Anglii. Výše přiložený heraldický znak (s označením Taurobel) nakreslil Tolkien v době sepisování Knihy ztracených příběhů a byl se svolením CJRT publikován (jakož i ty další) až roku 2001, tedy dlouho po vydání ucelené série HoME. Heraldika měst byla nadepsána gnómským:
i·glin grandin a·Dol Erethrin Airi.
V překladu Krásná města svatého Tol Eressea. Zpět k Tavrobelu (lesnímu domovu), heraldika zobrazuje zmíněný most a také nápis Tram Nybol. O významu se vedou stále diskuze, ale pravděpodobný překlad zní stejně tak Zasněžený most, jako i Most nedůvěry. Jelikož se v gnómštině slovo Nybol jinde nevyskytuje, vycházejí odborníci jen z předpokladů.
CORTIRION
Cortirion, či též Kortirion, představuje Warwick, tedy místo pobytu Edith v letech 1913 – 1916. V Knize ztracených příběhů pak nacházíme báseň Kortirion mezi stromy, věnovanou Warwicku. Životopis doslova praví: „Warwick a jeho stromy, pahorek a hrad na něj zapůsobily jako neobyčejně krásné místo.“ Samotný Kortirion značí město s hradbami a věžemi, resp. v jednom z jeho výkladových významů, což se odrazilo také v jeho heraldice (výše). Tolkien do ní zakomponoval text Tirin na Gilweth (Ingilova věž) (pozn. Ingil představuje gnómské jméno Inwëho syna), a také text Miril i·durwin (Královna Meril) (pozn. Meril-i-Turinqi, jež sídlila ve velkém korinu z jilmů a jež pocházela z krve Inwëho). Na obrázku vidíme také páva, využiju tedy kousku citace z Knihy ztracených pověstí I., a to básně Kortirion mezi stromy, kde se i zmíněný páv vyskytuje:
Tam na kopci, kde větry věčně dují, klikaté uličky ve stínu věžních stěn (i teď zde pávi pyšně pochodují, vznešenost snoubí safír s smaragdem) – hle, město z kraje obepnuté pásem, zalité deštěm, slunce zlatým jasem, obrostlé lesem šeptajících stromů, jejichž stín chladil dávná poledne – – už věky naslouchá tu vítr jejich šumu. Tobě, Ó město jilmů, patří vděk: Alalminórë Říše pohádek.
CELBARUS
Poslední znak představuje Celbaros (patrně Vznešená osada, etymologický soulad neexistuje), čili Cheltenham, město, kde Tolkien požádal Edith o ruku. Cheltenham je lázeňské město a nosným prvkem heraldiky Celbarosu je pak kašna. Zda se jedná o Neptunovu kašnu (dominanta města), se opět neví, vždyť i v Životopisu není o kašně ani zmínky, zamilovaný pár poseděl pod nadjezdem. Přesto se právě ona fontána nachází pár minut chůze od zmíněného nadjezdu, na obrázku je doplněna horou s hvězdou na vrcholu a vrbou. Nicméně symbolika dvou prstenů je více než jasná. Znak obsahuje vícero textů, postupně: Ranon (značí Ronald), Ecthelin (Edith), zároveň Ecthelin vychází z gnómštiny a překládá se jako fontána, bod’ominthadriel (opět spolu). Smutným faktem zůstává, že se Celbaros do mytologie nakonec nedostal.
Na závěr stojí za zmínku i jeden smutný fakt, který byl také důvodem pro časté sváry mezi Ronaldem a Edith – zatímco se Ronald stylizoval do romantika (před kamarády, svou prací), skutečné manželství a vztah přinášel spoustu nástrah, které zvláště Edith těžce nesla a na které pak zůstávala často sama. Život s jistým druhem bohéma přinášel navenek krásnou až idylickou představu, přesto osobní život – i dle mého osobního vnímání z různých životopisných textů – byl poplatný době a dnes už stěží pochopitelný.
K sepsání tohoto článku jsem použil:
Google při ověřování reálií v Anglii (most, kostel, atd.),
Heraldiku Tol Erethrin od C. J. R. Tolkiena a kolektivu kolem Carla F. Hostettera,
Knihu ztracených příběhů od J. R. R. Tolkiena / C. J. R. Tolkiena, v českém a i anglickém znění,
Tolkiena a Velkou válku od Johna Gartha, v anglickém znění, a
J. R. R. Tolkien – Životopis od Humphreye Carpentera, v českém a i anglickém znění.