Roku 1913, tedy ve věku jedenadvaceti let J. R. R. Tolkiena, vyšla autorova druhá známá báseň v jednom z periodik. Nesla název From the many-willow’d margin of the immemorial Thames (v mém překladu jako Na mnohém vrboví lemu Temže prastaré) a otiskl ji Stapeldon Magazine v prosincovém vydání. Profesor se podepsal velice stručně jako J. Báseň níže přináším ve svém překladu.
Stále přemýšlím, zda se takto kouká na Birmingham, kde v daném roce žil, nebo už na Oxford, kam se ke konci roku přestěhoval za studiemi.
Já už ale cítím nádech mytologie, poutníka Středozemí, který měl tu možnost zhlédnout Gondolin, Minas Tirith či Kortirion (mezi stromy). Poslední varianta se mně osobně zdá správná.
Když už jsem zmínil, že se jedná o druhou báseň, která byla JRRT publikována, zmíním jen, že první vyšla o dva roky dříve a nesla jméno The Battle of the Eastern Field. Na její překlad se také chystám, jenže má dost slok, které vyžadují hlubší analýzu a které se nepřekládají právě snadno. Zvláště s potřebou nastudovat tehdejší reálie.
Nyní konec slov a pojďme si přečíst Tolkienovu poetickou druhotinu v mém starobralovském překladu.
Na mnohém vrboví lemu Temže prastaré
Na mnohém vrboví lemu Temže prastaré,
Stoje v údolí, jež stvořeno v dávno dni zapomenutém,
Matně vidím růst svah skrz závoj stébel zelené,
Spousty paláců, věnčené věžemi v sivé rouchu snovém,
V celé kráse město při brodu: zestárlé lidským žití,
Pyšně obaleno tajemnou vzpomínkou, překračujíc vědomí bytí.
J.