Hobit a Československo? Vždy patřilo k sobě! Proslavit jej mohl také Jiří Trnka

V jednom ze svých starších článků O hobitech a pastelkách aneb Byl první Bilbo s českými kořeny? jsem se rozepsal na téma prvních ilustrací hobita, které J. R. R. Tolkien nakreslil patrně pastelkami československé provenience Koh-i-Noor Hardtmuth.

Skalní fanoušek tohoto díla zajisté ví, že k historicky prvnímu filmovému zpracování klasického díla třicátých let minulého století patří animovaný film Hobit z roku 1966, jejž ilustroval Adolf Born (jistě znáte Macha a Šebestovou, že?) a jejž režíroval Američan Gene Deitch, žijící v Praze.

Práva tehdy vlastnil William Snyder a humornou peripetii s filmem, kdy aby nepřišel o práva, odvysílal film v New Yorku (právě jedenkrát a okolojdoucím ještě platil vstupné, aby měl svědky odvysílání), jistě mnozí znají také.

Doslova rok se sešel s rokem a William Snyder oslovil Jiřího Trnku, velmistra nejen animované a loutkové tvorby, umělce uznávaného po celém světě, s myšlenkou natočit Hobita znovu.

Bohužel roku 1969 Jiří Trnka umřel a zanechal jen několik skic budoucího příběhu.

Obrázky nejsou zcela neznámé, přesto jsem velice rád, že je mohu se svolením dcery Jiřího Trnky, ilustrátorky Kláry Trnkové (a jejích sourozenců) publikovat. Sama ilustrátorka pod čárou uvádí, že ze spolupráce nejspíše sešlo i proto, že vše bylo narychlo a na koleni. Výše uvedený film s animátorem Adolfem Bornem vznikal rekordních 30 dní, což asi nebyla cesta, kterou by se uznávaný umělec chtěl vydat.

Obrázky tedy pocházejí z let 1967-1967 a nás může jen mrzet, že jsme krom primu s převedením Hobita na filmové plátno neměli i stříbrnou pozici, která by – na rozdíl od mírně pofiderní verze z roku 1966 – daleko přesněji zachycovala příběh.

William Snyder následně práva na Hobita a Pána prstenů prodal.

Níže přikládám ilustrace Jiřího Trnky, které byly pořízeny v letech 1967-1969 a ze kterých plyne, jak by mohlo animované zpracování vypadat.

Více slov netřeba a můžeme se kochat více než půlstoletí starými kresbami. V mých očích je Medděd ten správný bohatýr, u nějž bych se rád dočkal jeho rozpohybovaným já, a to i klidně v hrozivé zvířecí podobě (ta nám ale zůstane navždy zatajena).