Konec roku 2023 a začátek toho letošního se nesl ve znamení římské výstavy v tamější Galerii moderního umění (Galleria Nazionale d’Arte Moderna e Contemporanea) s výstižným názvem Tolkien, a podtitulem Uomo – Professore – Autore (Muž – Profesor – Autor).
Nemohl jsem si událost nechat uniknout a do Říma se vypravil, s celou rodinou.
Nebudu příliš spoilerovat ty, kdož se teprve na cestu vydají (ač času ubývá, výstava končí 11. února), na druhou stranu jemně nalákám ty, kdo ještě váhají. A abych byl přesnější: výstava má být putovní a má se objevit na vícero místech Itálie, a co více! Nejen Poláci už projevili o výstavu zájem a je možné, že se jí dočkají, a možná i jiní.
Jedním z kurátorů výstavy je věhlasný sběratel Tolkienova díla Oronzo Cilli, pro připomenutí přikládám můj rozhovor s touto skvělou osobou:
Co tedy na výstavě můžete vidět?
Hned na úvod vás přivítá kufr maminky JRRT a celá řada fotografií mnohých členů Tolkienovic rodinky.
Následují už různé dopisy, texty a knihy nejen z vlastnictví Profesora, ale i z dob jeho studií. Na jednom místě uvidíte celou řadu unikátů, až vám dojdou slova. A jelikož je nejen Oronzo Cilli borec, můžete si vše fotit! To je oproti jiným výstavám JRRT nevídané, neslýchané! V Oxfordu byl zákaz všeho, samozřejmě diletanti fotili také, ale oficiálně zákaz.
Následovaly další vzácné výtisky, dopisy a především pak pracovní stůl Profesora, jenž byl dominantou také poslední oxfordské výstavy.
Největší místnost pak zaujímal výbor sbírky knih z celého světa, své zastoupení mělo i české vydání Hobita, Pána prstenů a Húrinových dětí. A možná jsem něco přehlédl, nevím, byl jsem dojat. Žena vše okomentovala slovy: „A proč nesbíráš i tyto knihy?“ Jen vysvětlím, že pro ženu je vše, co mám doma, prostě Hobit. Je jedno, že to je Artušův pád, Kovář z Velké Lesné, prostě je to Hobit.
Dominantou pak bylo první vydání Hobita, Pána prstenů a dalších, včetně autorských výtisků dalších titulů. Krása…
Schody jste pak vystoupali do sekce Tolkienovy dovolené v Itálii, ke které si vedl svůj deník (a ten vyšel v italském překladu Oronza Cilliho, anglicky ne, patrně jej ale pořídím). Přibylo fotografií, textů a dalšího materiálu.
Následovalo několik místností s obrazy všech velikánů, často skici, mnohdy finální díla, či kolikrát skici děl, jejichž finální podoby většinou známe, takže jsme viděli Johna Howea, Cora Bloka, bratry Hildebrandty, Donato Giaciolu, Ralpha Bakshiho a další mistry štětce. To bylo úchvatné.
Poslední místnost věnovali kurátoři zvukovým stopám, plakátům, komiksům a dalšímu.
Poté už jen jít prohlížet zbytek obrovské Galerie moderního umění.
K výstavě vyšla i kniha, ale na tu stále čekám, nechtěl jsem riskovat vyprodání a koupil online, zatím nedorazila. Ale v muzeu jich pár bylo. Pevná vazba, řada fotografií, textů, knih, jen vše italsky. Ale určitě zakoupit!
Cestovatelský bonus
Pro zájemce přidávám popis naší netradiční cesty aneb Do Říma a zase zpátky.
V listopadu jsem přes Ryan a Wizz booknul letenky, přes booking ubytování na hranici centra a periferie a už se jen těšil.
Letělo se z Krakówa, který mám asi hodinu a tři čtvrtě cesty, po asi sto kilometrech cesty autem jsem si uvědomil, že jsem nechal na zemi v obýváku všechny pytlíky s pastami, krémy, parfémy a léky, což by bylo fajn, kdybych to nezjistil za pláče mladšího hobíťata, kterého chytil bolezub.
Na polské benzínce zakoupeny léky a jelo se dále. Tu náhle ve zpětném zrcátku vidím dým. Žena sice tvrdila, že to je sníh a že se to děje všem, ale černý dým z přední kapoty už hovořil jasně. Chladič v háji.
Do odletu hodina a půl, na letiště 47 km a stojíme na dálnici. Pojišťovna do telefonu rovnou neslibuje, že by stihla někoho pro nás vyslat. Naděje padla.
Když tu náhle 40 minut před odletem (či spíše zavřením gate) k nám přijíždí polská dálniční policie, že tam nesmíme stát a že včera někdo čekal na pojišťovnu a odtah šest hodin. Nabídli nám alternativu, do patnácti minut dorazil odtah a já s pánem dokázal sehnat jiného pána, který by nás zkusil těch 47 km dostat za necelých dvacet minut k letišti. S autem na zádech to odtahovka vzala do protisměru, kde čekal jiný pán a všechny čtyři nás pak náhradní člověk dokázal dostat v rekordním čase na letiště.
Odletěli jsme!
V Římě jsme zjistili, že nám starší hobítě není schopno otevřít na kód zavřený kufr, o němž nám skálopevně vykládalo, že ví, co dělá. Pomohlo násilí.
Hned ráno jsme jeli na výstavu, tramvaj číslo 19 má modely z roku 1520, takže rez a díry v podlaze bylo to nejmenší. Výstava proběhla v pohodě až do odchodu, kdy starší hobítě nějak zamklo svůj batoh tak do šatní skříňky tak šikovně, že až asistence ochranky a nůžek jej vyprostila ven.
A sotva jsme ustáli toto a naobědvali jsme se, zjistil tentýž hobítek, že někde nechal mobil. Po hodině jsme jej ale nalezli na zemi místa obědu.
Den a půl památek už byl bez komplikací, čekal nás návrat domů. Pomocí SMS jsem komunikoval s polským servisem, ujišťoval náš, že samochód bude ready. Nebyl. Po pěti hodinách čekání na krakovském nádraží jsme dostali informaci: Auto nejdříve za týden.
Poslední přímý vlak jel za 20 minut, nákup lístků ale byl famózní, paní u Polských drah patrně prvně něco prodávala do Česka, asi třináctkrát nám opakovala, že je málo času, že když nestihneme vlak, lístky nelze přebookovat, ale… Ale stihla 3x odejít pro radu, dvakrát pro kolegy, lístky tiskla asi 7 minut, u platby nezadala do terminálu částku. Z 20 minut byly náhle necelé tři.
Doběhli jsme. Dojeli. A třikrát hurá. Naštěstí nám nikdo nerozprodával majetek bytu v naší pozůstalosti…
1 thought on “Tolkienovy vzácné rukopisy, fotografie a výtisky? Vše nabízí italská výstava Tolkien (+ cestovatelský bonus)”