Profesor byl známým perfekcionistou, málokdy se s něčím na první dobrou spokojil, a když do tohoto hrnce s ingrediencemi přidáme neutuchající touhu po vydání Silmarillionu, vyvíjel se i Hobit samotný místy až dramatickým způsobem.
John D. Rateliff ve své knize The History of THE HOBBIT představuje jednotlivé etapy vzniku kanonické knihy o statečném hobitovi, jenž štěstí ve světě našel.
Když se Hobit dočkal svého prvního vydání (v roce 1937), považoval JRRT příběh spíše za humornou pohádku k pobavení dětí (a i dalších), než za součást v té době dvacetileté práce na příbězích, které se jednou měly stát Silmarillionem. S Pánem prstenů i příběh „nebohého“ Bilba nabral na vážnosti, kniha roku 1951 prošla první velkou revizí, přepsaly se některé kapitoly a Středozemě získala určitou komplexnost a kontinuitu.
Revize poté proběhly ještě dvě, jedna roku 1966 a poslední 1978, obě dvě byly spíše kosmetické; ač se Tolkien v 60. letech pustil do obsáhlého přepisu a úpravy příběhu (poněkolikáté), zůstalo jen u konceptu.
A jak to tedy je s tím drakobijcem Bilbem? I k tomu měl původně příběh dospět… Ač v titulku mám jednu velkou mystifikaci, drak Šmak nebyl ještě Šmakem, nýbrž Pryftanem, což velšsky obrazně značí „ohnivý drak“. Z původního textu se nedochovalo mnoho, chybí dokonce památný list, na němž Profesor otevřel příběh slavnou větou In a hole in the ground there lived a hobbit. Byť se stále spekuluje, že někde přeci jen může být, protože JRRT mnoho rukopisů, ilustrací a knih rozdal či věnoval.
Výše zmíněný Rateliff nejranější verzi Hobita nazývá Pryftanovým fragmentem, z něhož se dochovala mimo jiné následující pasáž o Bilbovi, přeloženo:
Vrací se za trpaslíky pln pochybností a ptá se jich na další plány. Řeknou mu o Klenotu Giriona, pána Dolu, klenotu, jimž vyzbrojil svého syna. Bilbo si pořád prohlíží svůj drahokam. Musí jej mít.
Vejde a zabije kopím spícího draka [přidáno: zmoženého po bitvě].
Zde text končí. A tak už nevíme, co se událo přesně dále. Můžeme jen hádat, jaká by byla celá mytologie, kdyby Tolkien uchoval Bilba v roli slovutného reka. Nebylo by Barda, hobité by notně stoupli na ceně a asi by celý koncept Pána prstenů musel být překopán od základů. Sauron a celá jeho Devítka by asi o Kraji věděla podstatně dříve… A možná by pohádkovost příběhu způsobila, že by se lidé po hobitech už neptali a žádné „pokračování“ světlo světa nespatřilo, stejně jako tomu bylo například u Sedláka Jiljího o dvanáct let později.
