Jak jistě víte, čas od času předkládám na svém blogu nejen recenze knih, překlady některých částí textů (abych se nedostal do nemilosti Dědiců či oficiálních nakladatelů), ale pokud mě zaujme nějaký podcast, rád se o něm zmíním.
Jedním z nich je také duo mladých hobitů Vincenta a Tadeáše, patrně z rodu Hrdonožků, neboť je v Hůrce nepotkávám. Společně vedou jak podcast, tak sociální sítě jména Kronika Středozemě a snaží se popularizovat Tolkiena opět jinou formou, než jsme na české scéně navyklí.
Nedávno přinesli za mě fakticky profesionální rozhovor s fenomenální překladatelkou Stanislavou Pošustovou-Menšíkovou a tím si získali i mé srdce, už jen pro fakt, že paní Pošustovou vůbec dostali na tak dlouhý rozhovor před kamery.
Než se pustím do samotného rozhovoru, Kroniky Středozemě určitě doporučím.
Níže na videu naleznete celý rozhovor, který Vincent (Hrdonožka) s paní Pošustovou-Menšíkovou moderoval, a já před samotné videu udělal spíše takovou upoutávku na některé zajímavosti, které v rozhovoru zazní, abych nalákal neznalé podcast pustit.
Rozhovor tedy není můj, což je vlastně i dobře, protože zatímco u Kronik Středozemě se překladatelka cítila uvolněně a bavila se, já bych měl touhu zacházet do takových detailů, že by po deseti minutách zavládlo ticho, odchod a zajisté vypnutí kamery (samozřejmě přeháním).
Rozhovor
Stanislava Pošustová-Menšíková, rodačka z Prahy, strávila díky narovnávání stranického profilu svého otce své mládí na Hůrecku, jednak v Orlové, jednak v Ostravě. Což možná vysvětluje, proč nikdy nevzdala svou práci a urputně pokračovala dále. Jenže v mládí právě v Orlové nebylo nikoho, kdo by angličtinu vyučoval, a když, brzy přišel stranický zákaz. Až stěhování do Ostravy, nástup na střední školu a vynucená kombinace angličtiny s rozšířenou výukou matematiky a fyziky posunul budoucí překladatelku pro nás tím nejlepším směrem. Co vše Stanislavu Pošustovou-Menšíkovou formovalo, co jí bavilo a jak Pána prstenů prvně překládala, zjistíte v mém částečném přepisu (stylisticky upraveném), ale především pak v plné verzi ve videu. Jen prozradím, že z oblíbených postav má ráda hodného mordýře Gimliho, dále pak Froda se Samem, že na český překlad Hobita čekala půl roku, a také prozradila, která postava byla Tolkienovi nejvíce duchovně podobná.
Rozhovor začneme vaší profesí a zálibou, chtěla jste překládat od malička?
Ne, ale od té doby, kdy jsem se rozhodla, že chci studovat angličtinu, a od té doby jsem měla touhu překládání. Měla jsem vždy ráda jak češtinu, tak angličtinu, a vždy mě bavilo, když se člověk pohybuje na rozhraní obou jazyků, a zjišťuje, jaké možnosti má jeden jazyk, jaké druhý, vždy to byla pro mě velká zábava.
Byl to tedy například třídní učitel, kdo vás inspiroval překládat z angličtiny, nebo kdo to tedy byl?
Mě inspirovali Beatles, abych pravdu řekla, ti rozhodli. Když roku 1964 přišel Perný den (pozn. Starého Brala: film o životě Beatles, resp. jednoho jejich dne), viděla jsem jej snad osmnáctkrát až dvacetkrát. S kamarádkami jsme chodili kdykoliv se kdekoliv vysílali.
Jaký obor jste během vysokoškolských studiích studovala? Bylo to v Ostravě, kde jste žila?
Studovala jsem angličtinu a češtinu už v Praze na Filozofické fakultě. Chtěla jsem angličtinu v první řadě, tehdy se z druhého jazyka dělaly státnice po čtyřech letech a z prvního po pěti. Bylo tedy důležité, zda studujete angličtinu a češtinu, nebo češtinu a angličtinu. Následoval malý doktorát, pak se odevzdala rigorózní práce, vyzkoušeli si studenta a když prošel, tak prošel.
A ke staré angličtině jste se pak dostala jak?
Bylo to součástí studia, třetí ročník studia byl jak v čestině, tak v angličtině věnován historické mluvnici. Ta se mi hrozně líbila, protože mi v obou jazycích pomáhala pochopit zdánlivé nelogičnosti dnešního jazyka. A to jsem vůbec nevěděla, že existuje nějaký pan profesor Tolkien, navíc jsme měli v knihovně, kde jsem pracovala jako knihovní asistent, jeho Slovník střední angličtiny.
Byla právě knihovně prostředek skrz který jste se dostala k Pánu prstenů?
Ano, já věděla, že to jméno existuje, ale nic mi neříkalo. A pak jsme koupili v antikvariátu v 70. letech Pána prstenů, takový špalek, vydání v jednom svazku, ale bylo bez Dodatků. V knihovně jsem knihu přečetla ve volných chvílích a zjistila jsem, že to je kniha mého srdce, vysloveně.
Kdy přišlo rozhodnutí Pána prstenů přeložit?
Nejdřív jsem všem vyprávěla, jak je to skvělé, ale pak jsem sehnala Hobita, přečetl si jej i můj otec a moc se mu líbil, a já si řekla, že mu pro radost přeložím kousek Pána prstenů. A už jsem od toho neodešla, moc se mu to líbilo. Byla to radostná práce.
Nicméně jste následovala český překlad Hobita, bylo vám to vždy při chuti?
Nepřebírala bych jména. Pán prstenů byl postupně temnější a temnější a vážnější a vážnější, do něj se už slova jako zlobr nebo vrrk nehodila, takže jsem postupně utlumovala na obra a na vrka s jedním „r“.
A měla jste při překládání nějaké speciální metody?
Tužku a papír… A slovníky, které jsem používala dle potřeby.
A nastal nějaký moment například slova, které vám vrtala hlavou, že jste nevěděla, jak jej přeložit, případně nějaké pasáže?
Většinou se jednalo o básně, to jsem se musela zarazit a setrvat, než jsem ji nezpracovala, a to trvalo někdy i několik dní. Jinak samotná próza nebyla problém, a když, člověk chvíli seděl, přemýšlel, co s tím. A když se mi to nelíbilo, škrtla jsem to a začala nanovo. Ale to se stálo jen párkrát.
Co si myslíte o samotném boji dobra se zlem v Pánu prstenů? Myslíte si, že Tolkien popisuje neexistenci zla, že se jedná o absenci dobra?
Neřekla bych, že je to tak úplně. Ani Morgoth, ani Sauron nejsou jen nepřítomnost dobra, ale je to aktivní zlo. Naopak sám říká, že se zlo nikdy nemůže odestát, věci se stále mění, proto Frodo nakonec odchází ze Země, protože už se nemůže vrátit do toho světa, ve kterém byl, protože svět se změnil, on se změnil. Nemůže se už ztotožnit s tím, co je nyní. Každé rozhodnutí zkrátka člověka posouvá. Toto je na Pánu prstenů nejzákladnější věc, že Tolkien každou postavu dostane do situace, že se musí rozhodnout. Musí udělat životní rozhodnutí o jeho budoucnosti. Jak se rozhodne Saruman, rozhodne se špatně, Gandalf, rozhodne se dobře, Aragorn, rozhodne se dobře,… To říká i Aragorn Éomerovi: „Rohodni se. Teď se musíš rozhodnout. Tady stojíme na té zelené trávě a ty se musíš rozhodnout, kam půjdeš.“
Co vy a filmy?
Já jsem dělala k filmům titulky, kvůli tomu jsem pak už do kina nešla. První díl jsem viděla, titulky se dělaly na poslední chvíli snad v posledních čtrnácti dnech. Seděla jsem pak ve studiu, kde film pouštěli do televizorů na kontrolu, zda jsou titulky tam, kde mají být. Já musela dát i souhlas, že mohou použít i jména, vyžádali si svolení s využitím jmen, která jsem vymyslela. Když jsem viděla, jak hodně děj změnil pan režisér Peter Jackson, tak jsem si řekla, že tohle nemusím, velké bojové akce, a chyběly mi tam ty myšlenkové pasáže. Z Faramira udělali něco jiného, z Aragorna taky, zjednodušili jej. Já mu to nevyčítám, jedná se o jinou formu, nechtěla jsem do ní vstupovat. Stačily mi titulky, získala jsem představu, o čem to je a ty velké scény jsem vidět nemusela. Nejvíc miluji tu pravou verzi, knižní.
Pokud vás nalákalo těchto pár highlightů, pusťte si video. A klukům z Kroniky Středozemě děkuji za možnost publikovat část rozhovoru.