PŘEKLAD: Bitva na Východním poli, Tolkienova velká prvotina

Psal se rok 1911, Tolkien měl devatenáct let a právě studoval v Birminghamu Školu krále Eduarda (v českém překladu). Jako mladík s bujnou fantazií překvapoval i tím, že ač měl spíše subtilní postavu, účastnil se pravidelně ragbyových zápasů. Dokonce se povídá, a je to neověřené, že psával sportovní fotbalové reporty, tedy ragbyové, slovem football tehdy popisovali i ragby, a že byl dokonce sekretářem klubu. Jenže vše to jsou domněnky…

Co už domněnkou není, že téhož roku vyšla jedna z Tolkienových prvotin na poli básnířském, a to v King Edward’s School Chronicle. n.s.26, n°186; báseň se jmenuje Bitva na Východním poli a tehdy mladý JRRT paroduje T. B. Macaulaye a jeho Zpěvy ze starého Říma – Bitvu u jezera Regillus. Místy dokonce pasáže kopíruje.

Tolkien byl vtipálek a celou báseň uvedl krátkou editorskou poznámkou, že se báseň nalezla v poničeném stavu v koši, jenže tím, že Tolkien sám mohl zasahovat do tvorby magazínu, mohl si tyto vtípky jménem fiktivního editora často dovolit. Podepsal se jako G. A. B., jak se později totiž ukázalo, Christopher Wiseman napsal Tolkienovi dopis a příjemce označil za Gabriela. G. A. B. tedy vystihuje onoho Gabriela – Tolkiena. Žádný student iniciály G. A. B. totiž na škole nestudoval…

O Bitvě na Východním poli bylo sepsáno několik erudovaných zpráv a rozborů, já vás jimi nebudu zatěžovat, co je hlavní: báseň reflektuje v té době nedávno sehrané ragbyové utkání ve Východní ulici a narážkami a především onou parodií na Macaulayovy Zpěvy, kterou údajně na škole znal každý student, odráží účastníky utkání, lokality a vše s tím spojené. Takže je-li uvedeno nějaké jméno, přezdívka, vždy za označením hledejte reálné spolužáky, kantory, lokality v Birminghamu.

K dispozici mám jen oficiální přepis básně z Mallornu, párkrát jsem ale narazil na diskrepance, zvláště když se různily textace (a často vinou nějakého autocorrectu na straně nakladatele), musel jsem dlouze hledat, která varianta je ta správná a s tou pracovat. Jeden příklad za všechny – autocorrectem opravené slovo na corselet (korzet) jistě u rytíře zní jinak než původní corslet (přední část plátové zbroje, či kyrys). A těchto rozdílů byly mraky, a to v oficiálním přepisu pod patronací dědiců… A čím novější přepis, tím více vynechaných míst a pasáží a diakritik a znamének a a a…

Styl básně je dosti zastaralý a já jej publikuji v českém překladu tak, aby co nejvíce překladem přenesl význam díla, dodržel rým… Tak tedy vzhůru na Tolkienovu vytištěnou prvotinu v oboru básní – The Battle of the Eastern Field.

Bitva na Východním poli

(V pátek 31. března jsem v koši na papír v prefektově pokoji nalezl pozoruhodný fragment. Spousta z něj byla od kaněk, že jsem jej nedokázal rozluštit. Publikuji jej s vlastními úpravami. G. A. B.)

I

Ó, řehtačky, hrkejte varovně!
Ó, trubky, hlasitě hřměte!
Klany se porvou a v krvi se svíjet též
Dnes na kolbišti jměte.
Teď na stěnách a tabulích
Okrasným písmem se skví,
Počínaje Atlasem na schodišti
V Strašákově temné kryptě konce tkví.
Každý rytíř oděn v šarlatu,
Neb pokryt olivově zelenou;
Majestátní erb na prsou všech
Pyšně se dmou.
Mezitímco naše Žlutá řeka proudí,
Mezitímco velký Pavil stojí,
V ten čtvrtek v postní době
S hostinou se pojí.

II

Tak pravil náčelník v plášti zeleném
Nepříteli, jenž ustrojen v šarlachu byl,
„Stříbrný grál jaktěživ nezíská
„Ni dalšího souboje se neopovážil!“
A chrabrý sok opáčil –
„Ba, pohár získán bude,
„A na věhlasném bitevním poli
„Velkých činů v zdatnosti nabude!“
Tak prudce se u velké řeky Brum
Setkali se svými hostiteli,
Sešikovaní na Východním poli
By zvítězili, či podlehli.

III

Sivý rozbřesk v osudný den
Na Východním poli,
V ten čtvrtek v postní době
Poctou provždy zpečetěnou volí.
* * * * (!!! G. A. B.)

((Tečky reprezentují kaňky z inkoustu, poznámky v závorkách napsal editor magazínu.))

Ni bez tajných nesnází
Nejstatečnější své nepřátele ocejchuje,
Neboť opásán mnohým vazalem smělým
Každý mocný vůdce se prokazuje.
Vůkol náčelníka v plášti zeleném
Postávají mnozí zpupní pánové,
Edgbastonské domy starobylé,
Moseleyho pažity smaragdové;
Písčité věže Ericilla;
Žhne Falco z Můstku.
Však nejšlechetnějším ten nejsvrchnější pán
Z vznosného fontány výrůstku.
Mezi krvavě rudými šiky viděno
Vprostřed masy honorací jména
Velká Sekhet a ti bratři
Corcii slávou opájena.

IV

Teď zpříma zaznělo ostré volání
Jež předzvěstí půtky rám,
A hlasitě se ozval ryk
Všetečků v nedohlédnu tam.
* * * * * (zatraceně ! ! ! G. A. B.)
Rychle se vyřítil nejsvrchnější pán,
Pádil vpřed dravě,
Kyrys kolem pasu,
Kbelcová přilba na hlavě.
Teď kolem nejsilnějšího houfu se tlačili
Ti válečníci v rudé a v zeleni, inu,
A spoustu strhujících útoků bylo,
A spoustu statečného činu.
Často upalující sok
K zemi bývá svalený,
Zatímco vpřed a teď vzad,
Skotačil míč štěstěny:
Dokud Sekhet nepřiznala masakr,
A prohodila kšticí plavovlasou
A to přímo na náčelníka v plášti zeleném
Ten prostoupil řeží krvavou;
Na nějž Sekhet zuřivě se vrhla,
Na prsti leže,
Než hustá hradba vazalstva
Stojivše kolem střeže.
Leníci z bitvy
Místa mu trochu odkryli,
A jemně mnuli kolenem raněným,
A mdlý líc jeho zkoumali.
* * * * *
(Zbytek scény této a i většiny té zbývající z bitvy zamazány jsou. Neměl jsem času dostatek, bych doplnil svou. G. A. B.)

XIII

* * * * * *
….mezitímco veprostřed
Velkolepé činy v zbraních udály se,
Kde Cupid na mazané noze pádil,
A kde Vrchnostpán utkával se.
Ale Cupid, hle! prchá
Nejrychlejší z domácích,
Upaloval až za mačkanici,
Spatřil Sloupoví dvojčat obřích;
Překročil linii … (aby zkusil skórovat? G. A. B.)
A … pak …
* * * * prchat
(otrava ty kaňky G. A. B.)

XX

Načež desetinásobně všetečkové
Stupňovali hlaholu a povyku,
Jak halasně signál zní
Když v čase večeře halasu jak po býku. (!!! G. A. B.)
Teď vzad a teď vpřed,
Otřásli se v bitvě nazlobení,
Když náhle poslední řezavý tón zazněl
Jenž značil konec zápolení.
(G. A. B. To není hodno básníka; opravuji na –
„Když náhle ze středu domácích
Polnice zvolala po míru.“
Ed. Nebyla to polnice, a „mír“ se NErýmuje s „nazlobení“.)

XXI

Pak zvolal král Mensura,
„Prostřete tabuli, nohsledové, hej,
„Korbely a pochutinami vzácnými
„Ze skvostných zásob žehnej;
„Neboť nikdy, přemýšlím, válečníci,
„Kteří v bitvě hrdinně utkali se,
„By jacíkoliv žízniví a lační,
„Bez sousta by vzdálili se.
„Tak válkou zmožení klanní mužové
„Zástavy zelené či rudé,
„Připijte mé vřelé číše míru,
„A přátelsky chléb lámán bude.“
Tak na rozkaz Mensury,
Hned hostina se konala
Tam kulhali ti muži války,
A hlad a žízeň skonala
Když se stalo, zahnali svou
Chuť po jídle i pití, (!!! Homér)
Ačkoliv od krmě či od soka,
Nikdy se kdo neuchýlil bytí,
Mnohý král a mnohý pán před nimi
Pronesl řeč a mnoho slávy
Provoláno mužům celým srdcem,
Jimž odvaha války činí mravy.
* * * * * *
Ed. mi už nedovolí více vložit. Většina z nich šla už domů spát. G. A. B.